obec - městys - město
statutární město - kraj
hlavní město Praha - stát
právnické osoby samosprávy a státu

OBEC jako PODNIKATEL - I.

2005 - Je obec dobrý podnikatel? Jak kdy...

Pozemek za korunu?

Máme-li charakterizovat pojem a základní znaky obce, můžeme tak učinit různě a vždy budeme mít pravdu:

Obec je základní jednotka územního členění státu. Obec je veřejnoprávní korporace. Obec je samostatné společenství občanů žijících na určitém vymezeném území. Obec je právnickou osobou. Ani jedna z uvedených charakteristik nevylučuje druhou, všechny vychází z platné právní úpravy.

Už tato skutečnost napovídá, že na obec jako takovou můžeme pohlížet z mnoha různých úhlů. Při každém z těchto pohledů musíme respektovat platnou právní úpravu, a to nikoli z hlediska jednoho zákona, ale s respektováním celého právního řádu.

Není tomu jinak v případě, budeme-li se dívat na obec jako na podnikatele.

Je totiž velký rozdíl v postavení obce jako subjektu veřejné správy a v postavení obce jako podnikatele, a pokud jde o právní úpravu, nevystačíme rozhodně se zákonem o obcích. Tuto skutečnost však některá zastupitelstva nevnímají a vědomě či nevědomě se mohou dostat do kolize se zněním zákona. V čem?

Představme si hypotetickou situaci:

Obec vlastní stavební pozemky v lokalitě A., stavební firma pozemky v lokalitě B. Pozemky jsou totožné kvality, obdobného umístění, bez inženýrských sítí. Mají tedy stejnou tržní hodnotu. Ovšem jen do té doby, než zastupitelstvo obce učiní rozhodnutí, které říká, že:

a/ občané, kteří zakoupí pozemky od obce, zaplatí za cenu 1 m čtverečného sice 200,- Kč jako u stavební firmy, ovšem inženýrské sítě v hodnotě 450,- Kč za metr čtverečný uhradí v celé lokalitě obec, avšak

b/ občané, kteří zakoupí pozemek u soukromé stavební firmy, si budou muset inženýrské sítě uhradit sami.

Existuje i druhá varianta, totiž že zastupitelstvo rozhodne, že inženýrské sítě si uhradí v obou případech občané sami, ovšem zároveň stanoví cenu za 1 m čtverečný obecního pozemku symbolickou 1,- korunu českou, a výsledek je tentýž - totiž bezkonkurenční nabídka od obce.

Co se vlastně stalo?

Připomeňme především obecný princip rovnosti před veřejnou správou. Ten sice není přímo zakotven v našem právním řádu, ale jeho existence je všeobecně přijímána. Tento princip je v citovaném případě porušen: obec jako nositel veřejné správy zvýhodňuje očividně obec - podnikatele před jiným podnikatelem - stavební firmou. Obec se v daném případě nesmí chovat takto “tržně”, protože využívá k tomuto svému chování veřejných prostředků (tedy prostředků všech občanů města) - v prvním případě k vybudování (dotaci) inženýrských sítí, v druhém k téměř bezplatnému “darování” pozemků.

Princip rovnosti před veřejnou správou má i druhý, ve svém důsledku ještě možná závažnější moment. Obec jako nositel veřejné správy nemůže přistupovat nerovně ke svým občanům, tj. jedněm inženýrské sítě uhradit, jiným nikoli, eventuelně jedněm pozemky “darovat” a druhé nutit zakoupit pozemky drahé.

Na uvedený případ pak lze dále vztáhnout ustanovení o nekalém soutěžním jednání. Ta se týkají obce stejně jako kterékoli jiné fyzické či právnické osoby, a obec je tudíž nemůže porušovat.

V této souvislosti je možné uvést např. prémiování. To je nekalosoutěžním jednáním tehdy, jestliže soutěžitel své zákazníky neodůvodněně zvýhodňuje a získává je tím na úkor ostatních soutěžitelů. Prémiování se prolíná s cenovými výhodami - tyto samy o sobě nelze charakterizovat jako nekalou soutěž; je tak možno učinit v případě, kdy cenové zvýhodnění přesahuje z běžných, obecně akceptovatelných pravidel konkurenčního boje (viz. Karel Eliáš - Kurs obchodního práva, Soutěžní právo).

Vrátíme-li se k uváděnému příkladu, je pak zřejmé, že rozhodnutí zastupitelstva odprodat stavební parcelu o výměře 1000 m čtverečných namísto za 200.000,- Kč za pouhých 1000,- Kč přesahuje běžná akceptovatelná pravidla, a rovněž tak rozhodnutí, kterým se vybraným občanům (rozumějme tím občany, kteří si “dobrovolně” zakoupí obecní parcelu namísto jiné) uhradí inženýrské sítě v hodnotě 450.000,- Kč na jednu parcelu, zatímco druhým nikoli, je s největší pravděpodobností protiprávní.

Je samozřejmě možné, aby obec prodala pozemky levněji, eventuelně aby se podílela, popř. zcela uhradila inženýrské sítě. Může tomu tak být v případě, že chce realizovat veřejný zájem - totiž podpořit výstavbu v obci. Motivem však nesmí být především odlákání občanů jiným subjektům v obci (např. z politických důvodů, aby za současným zastupitelstvem byla “vidět” ona výstavba). Jinými slovy - existují-li v obci dvě obdobné lokality, a obec má zájem podpořit výstavbu, měla by rozložit své síly tak, aby ceny za pozemky byly rovněž obdobné, v místě obvyklé, a poměrným podílem byl rozdělen i příspěvek obce na inženýrské sítě. Je to nejen v souladu se zákonem, ale je to především morální.

V uvedených souvislostech ještě jeden příklad. Rovnost před veřejnou správou podle názoru autorky již zcela zapovídá, aby v případě individuální výstavby občanů obec jednomu ze stavebníků inženýrské sítě zaplatila, a jinému nikoliv, ať už důvody jsou jakékoli.

Obec tedy nemůže v žádném ze svých konání zneužívat svého vrchnostenského postavení vykonavatele veřejné správy,a to ani ve svůj prospěch (jako obce- podnikatele), ani ve prospěch “vyvolených” občanů.

Autor: Mgr. Jana Hamplová Čas vydání: 18:23 12.10.2009