obec - městys - město
statutární město - kraj
hlavní město Praha - stát
právnické osoby samosprávy a státu

OBEC jako PODNIKATEL - II.

2005 - V předchozí části jsem konstatovala, že je velký rozdíl v postavení obce jako subjektu veřejné správy (tedy jako subjektu vykonávající službu pro občany) a v postavení obce jako podnikatele. Jinými slovy obec jako garant např. čistoty města, dopravy, sociální péče apod. je ve své podstatě něco zcela jiného než obec v roli podnikatele v jakékoli podobě. Podnikání totiž není veřejnou správou, a proto by v jeho rámci obec neměla zneužívat svého výsostného postavení ve svém území. Obec jako podnikatel podléhá stejnému právnímu režimu jako podnikatelé ostatní a nemůže sama sebe zvýhodňovat.

Může si úředník obecního úřadu dovolit odporovat obci v roli podnikatele?

Typické je stavební řízení

Rozdíl obce “služebníka” a obce podnikatele prolíná řadou konkrétních situací, v nichž se obec, resp. obecní zastupitelstvo (rada), v průběhu svého volebního období ocitnou. Je pravdou, že tento rozdíl není v praxi vnímán. Důvody jsou jasné - obec jako vykonavatele veřejné správy a obec jako podnikatele zastupuje pořád totéž zastupitelstvo (v některých případech rada), obec řeší záležitosti ve splývajícím sledu, a právní vědomí zastupitelů není větší než právní vědomí “řadových” občanů. Přimícháme-li do toho navíc ještě státní správu, můžeme dojít k neřešitelným a někdy i absurdním situacím. Nejvíce je to snad zřetelné v oblasti správního řízení.

Je totiž docela dobře možné, že zastupitelstvo schválí záměr výstavby rodinných domků (které chce po dokončení se ziskem prodat), který je např. v rozporu se schváleným územním plánem, a vedoucí stavebního úřadu proto realizaci tohoto záměru zamítne. Riskuje přitom poměrně dost - je zároveň zaměstnancem městského úřadu, tedy obce, současně pak garant bezvadného výkonu státní správy na úseku výstavby. Není profesně ani existenčně na orgánech obce nezávislý. I kdyby byl jakkoli spravedlivý, je zřejmé, že přistupuje už z těchto důvodů jinak k podnikateli - obci a jinak ke každému jinému podnikateli. Například a logicky už tím, že obec nemusí jistě čekat na rozhodnutí 30 dnů, ze strany úředníků očekává obec servis všech dostupných odborných informací, konzultace a často jsou pracovníci odboru výstavby dokonce přímo realizátory předmětné výstavby.

Praktické dopady

Na tom není nic špatného - možná to bylo i motivem při koncepci výkonu státní správy v obcích v hierarchii obecních úřadů. Má to však také úskalí, která dobře znají úředníci z praxe. Vše řečené je minimálně příčinou podnikatelského soupeření zcela nerovného. Použitý modelový případ - nesoulad záměrů obce se schváleným územním plánem obec přímo nabádá využít podřízenosti vedoucího odboru výstavby a dát mu např. příkaz, aby učinil vše pro změnu územního plánu. Představa, že by se takto mohl zachovat jiný, “řadový” podnikatel je absurdní - přikázat vedoucímu odboru výstavby, aby inicioval změnu územního plánu a navíc chtít po obci, aby tuto změnu zaplatila? Nejen z tohoto hlediska není prolínání místní samosprávy a státní správy příliš šťastné.

Nelehká pozice úředníků

Dalším momentem je například nelehká úloha úředníků vykonávajících státní správu, ale zaměstnanými jako úředníci samosprávy, tedy obcí. Může se totiž stát, že územní plán neúzemní plán vedoucí odboru výstavby dostane příkaz, aby stavební povolení obci vydal. Vedoucí odboru výstavby má v podstatě dvě možností - buď poslechne, a výstavbu povolí (ač nesplňuje všechny náležitosti) s nějakým vytvořeným zdůvodněním, a tím s největší pravděpodobností poruší zákon, nebo neposlechne, žádost obce o stavební povolení zamítne, a může přijít v budoucnu, ne-li hned, o místo vedoucího. Ačkoli všichni víme, že na jeho straně je v citovaném případě pravda (a právo), bude mu to v praxi obvykle málo platné.

Dvě úlohy v jednom

Existuje zde také přímý střet v samotných orgánech obce - obecní zastupitelstvo trvá na záměru, stejně však by mělo trvat na kvalitním a zákonném výkonu státní správy ve svém teritoriu, a vedoucí odboru výstavby je stejně tak mezi dvěma mlýnskými kameny. V těchto střetech se ztrácí pak podstata existence obce jako samosprávného společenství občanů, totiž správa místních veřejných záležitostí ku prospěchu všech občanů, a stává se soupeřením, ne-li přímo bojem na malém obecním pískovišti.

Závěr

Laicky řečeno - obec v postavení podnikatele by měla stát ve stejně ukázněné řadě jako kterýkoli jiný podnikající subjekt, respektovat daná pravidla, zákon a někdy i své úředníky - odborníky, mají-li pravdu.

Odpověď na otázku z názvu je tedy jednoznačná. Nejenže úředník vykonávající státní správu může odporovat obci - podnikateli, ale dokonce musí. Je však bohužel otázkou, zdali je natolik silný, aby tento akt někdy až osobní statečnosti absolvoval.

Autor: Mgr. Jana Hamplová Čas vydání: 18:23 12.10.2009