obec - městys - město
statutární město - kraj
hlavní město Praha - stát
právnické osoby samosprávy a státu

Obec jako smluvní partner

Snažila jsem se na stránkách Moderní obce od ledna tohoto roku ozřejmit základní přístupy, z nichž by měla obec vycházet při uzavírání svých smluvních závazků. Zaznamenala jsem řadu reakcí, které mne inspirovaly k dalším publikačním aktivitám, které se smluvních závazků uzavíraných obcemi týkají. Některé příběhy z praxe mne ještě dokázaly překvapit, i těch samozřejmě použiji pro přípravu témat. Závěrem tohoto stručného průřezu obecním “smluvním právem” si dovolím shrnout to základní - jaká pozitiva jsem zaznamenala a kterých negativ by se měla obec při uzavírání smluv vyvarovat.

Obec, která umí

Sebevědomí u jednacího stolu

Obec by si měla být v dnešní době vědoma jedné základní věci. Až na výjimky bývá solidním smluvním partnerem, o kterém se obecně ví, že plní to, co podepíše. Mezi firmami se o tom hovoří jako o “jistých penězích”, protože i když obec nezaplatí hned, zaplatí zcela jistě, což se o každém říci nedá. Z toho by měla vycházet při vyjednávání a nedat si namluvit, že ona je tím, kdo něco potřebuje, a tak musí být více ústupná. Naopak - role solidního “platiče” je darem pro jednací stůl o podmínkách smluv, zálohách a jiných podmínkách. Proto by obec měla být v jednání především sebevědomá, a uvědomit si svou “tržní” hodnotu

Odbornost

Obce, které již pochopily, že se jim vyplatí najmout si odborníky, vycházejí ze sporů i z jednání mnohem lépe než ty, které na těchto služnách hodlají tzv. ušetřit. Vážím si starostů, kteří si nechají poradit, i kdyby jen pro sebe sama a faxem, aby se ujistili, že jejich názor je správný, že nikoho nepoškozují anebo že se nemusí nechat tlačit do kouta, protože jsou v právu. Totéž platí o úřednících - vedení obcí a měst by jim mělo vyjít vstříc, žádají-li konzultaci “zvenčí”, aby kvalitně připravili podklady či smlouvu či ekonomické propočty. Obce by na konzultační služby mělo pamatovat již v rozpočtu nebo v rozpočtové rezervě, aby pak v průběhu roku nebylo problémem odborné služby vyhledat.

Úcta k zákonům

Slušelo by se popravdě říci - někdo s tím začít musí. Po státě a jeho orgánech by to měly být především obce, které svými jednáními, svým vystupováním a svou důsledností začnou zákon přísně ctít a jeho dodržování požadovat. Znamená to mimo jiné i najít odvahu i trpělivost k tomu hájit svá práva a své zájmy, třeba i proti starostovi, který porušil zákon, překročil pravomoc, způsobil škodu. Obce by měly najít odvahu napadat platnosti smluv, které byly uzavřeny za zády jejich orgánů - jen tak dosáhnou toho, že nebude nikomu stát za to podobné smlouvy podepisovat, vědom si toho, že obec se bude bránit a vyžadovat náhrady škod.

Veřejnost smluvních závazků

Vím, co spekulací se odehrává kolem smluv, které obec tají (v podstatě protiprávně), ačkoli řešení je tak prosté - umožnit do smluv nahlížet jako do zápisů ze zasedání zastupitelstva či rady. Znám města, která nechtěla zveřejnit smlouvy o převodech nemovitostí, přestože tyto smlouvy si každý může vyžádat okolkované z katastru nemovitostí a seznámit se s nimi. Obdobně je to se smlouvami o dílo - obec si vždy musí umět obhájit obsah těchto smluv. Zkrátka závazky obce nejsou “majetkem” orgánů obce, ale obce. Tedy i občanů. A ti mají právo vědět, co je ve smlouvách zakotveno.

Autor: Mgr. Jana Hamplová Čas vydání: 17:42 12.10.2009