obec - městys - město
statutární město - kraj
hlavní město Praha - stát
právnické osoby samosprávy a státu

Právní a ostatní meze rozhodování člena zastupitelstva kraje

Rozhodování člena zastupitelstva kraje je odpovědnou činností. Vyjadřuje se hlasováním o řadě velmi podstatných otázek života kraje. Jak mohou a jak nemohou členové zastupitelstev rozhodovat? Čím jsou vázáni? Lze je k určitému hlasování zavázat? V následujícím článku se pokusím shrnout základní aspekty této nelehké rozhodovací činnosti.

Základem je slib

Na úvod tohoto tématu musíme připomenout text slibu, který skládá člen zastupitelstva kraje na začátku prvního zasedání, jehož se po svém zvolení účastní:

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu kraje a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky."

Práv a povinností se člen zastupitelstva ujímá právě až složením tohoto slibu. Ne náhodou. Zákonodárce v jeho textu vyjádřil v podstatě vše podstatné co se týká vázanosti člena zastupitelstva.

Právní meze rozhodovací činnosti člena zastupitelstva kraje

Ve svém slibu, jehož text je součástí zákona a má tedy jeho váhu, se zastupitel přihlašuje hned ke třem základním atributům svého rozhodování. Jsou jimi:

  1. svědomitý výkon funkce

Pod tímto pojmem si lze představit desítky věcí, připomeňme některé z nich. Patří sem:

  • řádná a včasná příprava na zasedání
  • v případě nejasností vyžádání dalších materiálů

  • kvalitní zakládání písemných materiálů souvisejících s výkonem funkce
  • účast na zasedáních, v případě neúčasti zjištění si podstatných záležitostí
  • zájem o dobré porozumění projednávané věci

     

  1. zájem kraje a jeho občanů

    Velmi důležité ustanovení, které znamená, že zastupitel kraje by měl preferovat též jeho zájem. To bude složité zejména u zastupitelů kteří jsou tzv. ve dvojí roli - jednak zastupitele krajského, jednak např. funkce starosty města či obce, primátora apod. V zastupitelstvu kaje je však hodnotící atribut dán- je jím výslovně zájem kraje a jeho občanů.

     

  2. vázanost Ústavou a zákony České republiky

Toto je v podstatě jediný druh vázanosti, který je krajskému zastupiteli dán. Ale to více je důležitý. Zastupitelé by neměli podléhat dojmu, že na svém území platí “Zákon jsme my v zastupitelstvu kraje”, jako tomu podléhali v minulosti někteří zastupitelé obecní. Měli by velmi dát právní úpravy a své krky se zněním zákonů stále konfrontovat. Je lépe omylům předcházet, než je pak s určitou nepříjemnou popularitou v médiích napravovat.

Politické kluby: Pouze doporučení

Zákon o krajích se neomezuje pouze na pozitivní vymezení v textu slibu, ale říká ještě výslovně v § 33, odst. 4: Člen zastupitelstva vykonává svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy.

Znovu tedy přikazuje zastupiteli vykonávat svůj mandát v souladu se slibem a navíc přímo říká, že zastupitel není vázán při svém rozhodování žádnými příkazy.

Bývá sice standardně pravidlem, že politické kluby fungující při zastupitelstvech dávají svým členům pokyny, jak mají hlasovat, a tito to opět standardně plní, ale v okamžiku hlasování je tam každý zastupitel tzv. za sebe, a smí hlasovat podle svého svědomí. Tedy tak, jak mu v podstatě přikazuje jeho slib.

Pokyn politického klubu jak hlasovat má tedy vždy jen povahu doporučení.

Podobně doporučit mohou zastupitelům hlasovat odborníci, pracovníci úřadů, hejtman, rada kraje apod. Zastupitelé se tímto doporučením nemusí řídit, pokud usoudí, že se s ním neztotožňují.

Další důležitá mez: Střet zájmů

Může ovšem nastat situace, kdy zastupitel sám nebo jeho kolegové rozhodnou, že v konkrétní věci zastupitel hlasovat prostě nemůže. Jde o případ střetu zájmů, který upravuje zákon o krach v § 34, odst.3, takto:

Člen zastupitelstva, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech kraje mohl znamenat výhodu nebo škodu

  1. pro něj samotného
  2. pro osobu blízkou
  3. pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci

je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání příslušného orgánu kraje.

O tom, zda existuje důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti, rozhoduje tento orgán kraje. Zastupitelstvo rozhoduje hlasováním.

Další zákonné meze rozhodování

Najdeme je přímo v zákoně o krajích, typicky je to § 17 a 18, který se týká hospodaření kraje. Jsou to například tato ustanovení:

Majetek kraje musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Kraj je povinen pečovat o zachování a rozvoj svého majetku.

Zde je dána mez způsobu hospodaření s majetkem – to musí být účelné, hospodárné apod., musí se pečovat o rozvoj majetku (tedy není na pořadu dne jeho rozprodávání apod.)

Kraj je povinen chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.

Opět zákon přímo zastupitelům “přikazuje” podávat žaloby na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, resp. jinak se hájit o tato práva.

Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna.

Zákon opět určuje zastupitelům, jak mají rozhodovat – zde například v otázce výše ceny.

Podobných ustanovení bychom jistě našli více. Je proto nutné si zejména uvědomit, že v rozhodován zastupitelé nejsou svobodni absolutně, že zákon jim určuje řadu závazných “návodů” a doporučení, kterými se musí řídit a které musí mít neustále na paměti. Jen tak naplní beze zbytku text svého slibu.

Autor: Mgr. Jana Hamplová Čas vydání: 17:59 12.10.2009