obec - městys - město
statutární město - kraj
hlavní město Praha - stát
právnické osoby samosprávy a státu

Zákon o úřednících územních samosprávných celků

Zákon o úřednících územních samosprávných celků upravuje povinnosti úředníka v hlavě III. obsahující jediný § 16 a nazvané Základní povinnosti úředníka. Toto ustanovení upravuje povinnosti úředníků komplexně, což znamená, že ustanovení § 73 zákoníku práce, které upravuje základní povinnosti zaměstnance, se vůbec nepoužije. To je důležité připomenout, protože použití nesprávného zákona v tak významné otázce vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může mít negativní dopad pro toho, kdo nesprávnou právní normu použije např. na obranu svých práv (v případě zaměstnance-úředníka), nebo pro vynucení určitých povinností (v případě zaměstnavatele – územního samosprávného celku).

Povinnosti úředníka

Povinnosti úředníka podle § 16, odst.1)

Úředník je povinen

  1. dodržovat ústavní pořádek České republiky

Toto samozřejmě se jevící ustanovení předpokládá, že úředník bude mít pojem o tom, co ústavní pořádek znamená. Ještě dnes se setkáváme s tím, že každý vysloví okamžitě Ústava České republiky, a zcela opominuta zůstane Listina základních práv a svobod, která je tož součástí našeho ústavního pořádku.1Listinou základní práv a svobod je přitom velmi často argumentováno právě adresáty veřejné správy, a její význam poroste i s praxí správního soudnictví.2

  1. dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, pokud s nimi byl řádně seznámen

Toto ustanovení samozřejmě neznamená, že by zaměstnavatel měl seznamovat úředníka s právními předpisy, které potřebuje pro svou práci, a že by zaměstnavatel musel prokazovat. Právní předpisy musí znát úředník sám a z vlastního zájmu. Pokud se hovoří o tom, že s ostatními předpisy má být zaměstnanec řádně seznámen, mají se na mysli předpisy interní, zde povinnost seznámit s nimi zaměstnance existuje.

  1. hájit při výkonu správních činností veřejný zájem

Toto ustanovení bude v praxi velký problém. Jednak pro velmi elastický výklad pojmu veřejný zájem obecně, jednak s praktickým naplněním za existence zdvojeného modelu veřejné správy, tj. státní správy a samosprávy pod jednou střechou. Chápeme-li pojem veřejný zájem jako opak zájmu soukromého (hranice mezi oběma je přitom velmi variabilní a nikoli pevná), může se stát, že soukromý zájem se může snažit prosadit i územní samosprávný celek, tj zaměstnavatel úředníka. I zde by však měl úředník stát na straně veřejného zájmu, a např. odmítnout svému zaměstnavateli vyjít vstříc v nějakém správním řízení. A to bude v praxi téměř nemožné.

  1. plnit pokyny vedoucích úředníků, nejsou-li v rozporu s právními předpisy; má-li úředník za to, že vydaný pokyn je v rozporu s právními předpisy, je povinen to bezodkladně oznámit osobě, která mu pokyn vydala, a to písemně, nebo, hrozí-li nebezpečí z prodlení, ústně; poté je úředník povinen splnit daný pokyn pouze tehdy, dostane-li od vedoucího úřadu písemný příkaz tak učinit; úředník nesmí vykonat pokyn ani příkaz, pokud by se tím dopustil trestného činu, přestupku, popřípadě jiného správního deliktu, a tuto skutečnost je povinen bez zbytečného prodlení písemně oznámit vedoucímu úřadu,

Jedná se o obdobný problém naznačený u předchozího bodu. Uvedená obrana úředníka bude tak věci spíše osobní odvahy než zákona.

  1. prohlubovat si kvalifikaci v rozsahu stanoveném tímto zákonem

Povinnost stálého vzdělávání je zde zakotvena poměrně jasně. V případě, že by úředník tuto svou povinnost neplnil, porušuje tím tento zákon, a zaměstnavatel může postupovat zákonnou cestou např. i směrem k výpovědi.

  1. jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování

Rovný přístup všech občanů k veřejné správě a rovnost před veřejnou správou je jedním z hlavních principů. Aby byl tento hlavní princip naplněn, musí k tomu být dány předpoklady, a tyto stanoví citovaná povinnost úředníka. Opět si lze představit, že zaměstnavatel může konkrétní jednání úředníka označit za nevhodné ve smyslu jeho nestrannosti, a považovat toto jednání za porušení tohoto zákona. Může se jednat o věci zásadní, stejně tak o zdánlivé maličkosti. Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy by stavební úřad vyřizoval dříve stavební povolení pro určitého konkrétního architekta a vytvářel tak pro jeho klienty lepší postavení než pro ostatní. Podobně například vklady vlastnických a jiných práv do katastru nemovitostí. Může však jít i o méně běžné situace – například úředník podílející se na rozhodování o veřejných zakázkách přijme pozvání některé z firem na soukromou oslavu narozenin jejího ředitele. I podobné jednání může zaměstnavatel charakterizovat jako porušení zákona.

  1. zdržet se jednání, jež by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního samosprávného celku

Toto ustanovení je z podobné skupiny jako předchozí. Má preventivní obsah, který lze vztáhnout též na stovky nejrůznějších situací – od porušení zákona, upřednostnění některých adresátů veřejné správy apod. až po jednání úředníka jako soukromé osoby, které může mít dopad na důvěryhodnost jeho zaměstnavatele.

  1. zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného

Klasická úprava střetu zájmů, který se stále více dostává i u nás do popředí.

  1. v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných územním samosprávným celkem, u něhož je zaměstnán, nebo na základě právních předpisů a kolektivních smluv

Jde o přísnější zakotvení „úplatků“. Úplatkářství je trestným činem, ale za podmínek daných trestním zákonem3. Zde je zákaz přijímání darů a jiných výhod vztaženo na jakýkoli výkon práce úředníka, tj. de facto v každé situaci. V případě, že zaměstnavatel zjistí přijetí daru či jiné výhody, bude patrně záležet na konkrétní situaci, jak s touto okolností naloží. Jiný postoj bude patrně volit v případě, že přistihne úředníka přijímajícího peníze, což by měl oznámit policii, jinak bude hodnotit přijetí květin jako projev spokojenosti občana s prací úřednice. Vždy bude záležet na okolnostech.

  1. v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu zaměstnání a v souvislosti s ním; to neplatí, pokud byl povinnosti mlčenlivosti zproštěn; povinnosti zachovávat mlčenlivost může úředníka zprostit vedoucí úřadu, jím pověřený vedoucí úředník nebo příslušný správní úřad podle zvláštních právních předpisů, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak

Povinnost mlčenlivosti je opět jedním z pilířů veřejné správy a zachování důvěry jejich adresátů.

  1. poskytovat informace o činnosti územního samosprávného celku podle zvláštních právních předpisů v rozsahu, v jakém to vyplývá z jeho pracovního zařazení

Opak mlčenlivosti. Ve veřejné správě platí zásada, že to, co není výslovně označeno jako důvěrné či přímo tajné, je veřejné. Základním právním předpisem v této oblasti je zákon o svobodném přístupu k informacím.4Zde by naopak úředník porušil povinnost tím, že informaci neposkytne.

  1. při ústním nebo písemném jednání s fyzickými nebo právnickými osobami sdělit své jméno, příjmení, úřad, ve kterém je zařazen k výkonu práce, zařazení v útvaru úřadu; územní samosprávný celek v organizačním řádu může stanovit, pro které funkce a činnosti lze nahradit toto označení uvedením identifikačního čísla úředníka

Zde je stanoven určitý standard jednání úředníka. Diskuze v praxi bývají ohledně telefonického kontaktu, který je obecně na velmi nízké úrovni, čehož si povšimla už i média. Základem je, aby občan vždy věděl, s kým jedná, event. kam se dovolal – jméno nebo pracoviště (nebo obojí), u zásadnějších jednání se stává běžnou vizitka.

m) oznámit územnímu samosprávnému celku, že nastaly skutečnosti, které odůvodňují převedení na jinou práci nebo odvolání z funkce

Iniciativa je zde dávána za povinnost úředníkovi, nikoli zaměstnavateli.

Povinnosti úředníka podle § 16, odst.2

Úředník je dále povinen

a) pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností

b) plně využívat pracovní doby a pracovních prostředků k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly

c) řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu územním samosprávným celkem a střežit a ochraňovat jeho majetek před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy územního samosprávného celku,

d) zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání a vůči ostatním zaměstnancům působícím ve veřejné správě.

Jedná se o soubor ustanovení majících za cíl stanovit nějaké standardní úrovně vztahů vůči zaměstnavateli, kolegům i navenek. Je nutné si uvědomit, že porušení kteréhokoli z ustanovení je porušením tohoto zákona a může dát příčinu třeba i k výpovědi. Není tedy pravdou, co se o zákoně o úřednících územních samosprávných celků traduje – totiž že v podstatě s ohledem na něj nelze úředníka nějak jednoduše propustit. Opak je pravdou. Zákon chrání úředníka, který jeho nároky plní beze zbytku. Vůči ostatním naopak zavádí vyšší přísnost a otevírá další možnosti zaměstnavateli určitá jednání postihovat jako porušení pracovních povinností.

Ostatní související ustanovení - § 16, odst.3, 4, a 5

(3) Úředník nesmí být členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání. To neplatí, pokud do takového orgánu byl vyslán územním samosprávným celkem, jehož je zaměstnancem. Úředníkovi, který byl do takového orgánu vyslán tímto územně samosprávným celkem, nenáleží odměna za výkon funkce podle věty první. Tato odměna nesmí být poskytnuta ani po skončení pracovního poměru.

Skončila doba členství úředníků v dozorčích radách a představenstvech městských obchodních společností za finanční odměnu. V ostatních pak nesmí být úředník členem vůbec.

(4) Úředník může vykonávat jinou výdělečnou činnost jen s předchozím písemným souhlasem územního samosprávného celku, u něhož je zaměstnán.

(5) Omezení stanovené v předchozím odstavci se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle zvláštního právního předpisu pro soud nebo správní úřad, na činnost v poradních orgánech vlády a na správu vlastního majetku.

Ustanovení, které omezuje podnikání, s danými výjimkami. I s výjimkami bývá problém, zejména v případě soudních znalců. Typicky u úředníků stavebních úřadů, pokud jsou současně znalci např. na odhady nemovitostí či stavebních prací, může docházet ke střetu zájmů. I na tuto činnost je pak nutné vztahovat ustanovení o střetu zájmů, a je patrně nemyslitelné, aby úředník - znalec prováděl znalecké posudky na otázky týkající se jeho zaměstnavatele nebo občanů, kterým současně vyřizuje stavební povolení apod.

Jak bude s ustanovením § 16 zákona o úřednících územních samosprávných celků nakládáno v praxi ukáže až čas. Považovala jsem za nutné připomenout některé okolnosti, které staví tento zákon do trochu jiné světla, než se popisuje – totiž že jde o zákona dávající úředníkům více jistot. On sice tyto jistoty (i když ne definitivu) dává, zakotvuje též přísnější rovný přístup k  místům úředníků, nicméně to vyvažuje mnohem vyššími nároky, než bývalo doposud. Je dobré si to uvědomit.

1Usnesení o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR - 2/93 Sb.

2Soudní řád správní - 150/2002 Sb.

3§160 Přijímání úplatku

(1) Kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, nebo

b spáchá-li takový čin jako veřejný činitel.

(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

a) v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo

b) spáchá-li takový čin jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch.

4Zákon číslo 106/1999 Sb. v platném znění

Autor: Mgr. Jana Hamplová Čas vydání: 18:31 12.10.2009