obec - městys - město
statutární město - kraj
hlavní město Praha - stát
právnické osoby samosprávy a státu

Zákon o zadávání veřejných zakázek a zákon o obcích

2004 - Právní předpisy upravující oblasti veřejné správy se mohou někdy dostat do vzájemné kolize. V takovém případě je nutné řešit, který z právních předpisů má přednost, který je v tom konkrétním případě předpisem zvláštním a který obecným. Že to není v praxi vůbec jednoduché dokládá jedno ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek.

PROBLEMATICKÝ VÝKLAD NĚKTERÝCH USTANOVENÍ

Zákonná úprava

Zákon o zadávání veřejných zakázek hovoří v části upravující některá ustanovení o podmínkách soutěže, konkrétně v § 4 nazvaném Vyhlášení obchodní veřejné soutěže, odst.2, toto:

“Před vyhlášením obchodní veřejné soutěže podle odstavce 1 nesmí být podmínky soutěže uveřejněny jiným způsobem a žádným osobám nesmí být sdělen jejich obsah.”

Účel tohoto ustanovení je jasný – zabránit zvýhodnění někoho, dát všem účastníků soutěže stejné šance, které spočívají v tom, že všichni zájemci si mohou podmínky soutěže přečíst ve stejný den až v Obchodním věstníku.

Připomeňme současně jedno ustanovení zákona o obcích, a to znění § 84, odst.4:

“Zastupitelstvo obce si může vyhradit další pravomoci v samostatné působnosti obce mimo pravomoce vyhrazené radě obce podle §102 odst. 2.”

Kdo schvaluje za obec podmínky soutěže?

Zákon o obcích nepřiděluje schvalování podmínek veřejných soutěží žádnému orgánu obce. To, co zákon žádnému orgánu obce nesvěřuje, náleží do rozhodovací pravomoci rady města:

“Rada obce rozhoduje v ostatních záležitostech patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo.” (§102, odst.3)

Jak říká přímo citované ustanovení, vyhradí-li si zastupitelstvo některou otázku, kterou zákon nesvěřuje ani jemu, ani radě obce, ke svému rozhodování, má na to právo.

V zákoně o obcích dále nalezneme ještě jedno ustanovení, které se týká přenosu pravomoci z rady na zastupitelstvo, a to dokonce i těch záležitostí, které zákon radě do pravomoci svěřuje. Tuto významnou možnost změnit svým rozhodnutím pravomoc rady na pravomoc zastupitelstva má starosta obce.

“Starosta pozastaví výkon usnesení rady obce, má-li za to, že je nesprávné. Věc pak předloží k rozhodnutí zastupitelstvu obce.” (§105, odst.1)

Podle zákona o obcích bychom tedy mohli tvrdit, že schválení podmínek veřejné soutěže spadá do pravomoci rady obce. Z toho by měly být ze zákona o obcích dvě výjimky – buď přenese pravomoc ze zastupitelstva na radu starosta obce, anebo si zastupitelstvo samo tento problém k rozhodování předem vyhradí.

Je tomu v tomto případě opravdu tak?

Kolize dvou zákonů

Nejde ani tak o to, co zastupitelstvo může či nemůže, ale o to, že se zde přímo střetávají dva zákony, z nichž oba slouží k úpravě určitého druhu veřejné správy. Je také očividné, že v případě, že by zastupitelstvo využilo svých práv a k rozhodování si vyhradilo stanovení podmínek veřejné soutěže, anebo by starosta proto, že se mu schválené podmínky zdají nesprávné, pozastavil usnesení rady obce a předložil pak věc zastupitelstvu k rozhodnutí, dochází k porušení zákona o zadávání veřejných zakázek. A to proto, že zasedání zastupitelstva jsou ze zákona veřejná, tuto veřejnost nelze vyloučit, a projednáváním podmínek veřejné soutěže před zraky mnoha lidí je v podstatě jejich sdělením třetím osobám. Navíc zápis ze zasedání zastupitelstva obce je běžně dostupný, projednávaná věc v něm musí být obsažena, a to je další způsob, jak sdělit podmínky soutěže “nepovolaným” předem.

Střetávají se zde tedy dva veřejné zájmy:

  1. zájem na rovných podmínkách účastníků veřejné soutěže

  2. zájem na transparentnosti jednání zastupitelstva, zájem na existenci občanské kontroly a zájem na poskytování informací o tomto zasedání občanům

Kterému dát přednost?

Odpověď je poměrně jednoznačná, i když nepříliš jednoznačná bude praxe.

Zákon o zadávání veřejných zakázek, který mimo jiné upravuje postup územně samosprávných celků, je ve vztahu k zákonu o obcích zákonem speciálním. Hodnota veřejného zájmu na rovných podmínkách veřejné soutěže organizované obcí má navíc v tomto konkrétním případě větší hodnotu než předčasné zveřejnění čehokoliv, co tuto rovnost de facto odstraní.

V praxi to znamená následující:

  1. Zastupitelstvo obce si fakticky nemůže vyhradit rozhodnutí o podmínkách veřejné soutěže. Jak se s tímto faktem praxe vyrovná ukáže právě až ta praxe – patrně se to bude řešit “oklikou” přes účast zastupitelů na zasedání rady obce s hlasem poradním, tichou praxí dohod za zavřenými dveřmi a pouhým hlasováním na veřejnosti, či zcela neformálně přizváním zastupitelů na poradu, která se nebude nikde zaznamenávat, ale rada se jejím výsledkem bude řídit v rámci “tiché dohody.”

  2. Starosta nemůže přenést rozhodnutí o podmínkách soutěže na zastupitelstvo proto, že se mu jeví jako nesprávné – je samozřejmě v řešení limitován stejnými neformálními možnostmi jako zastupitelstvo.

Obě úvahy řešit absenci zákonné úpravy určitou “svépomocí” nejsou příliš šťastné a jsou jistě zneužitelné. Není však jiného řešení.

Člen zastupitelstva obce může vědět, ale nemůže se účastnit

Je však zapotřebí současně zdůraznit, že třetí osobou, před kterou je nutné tajit podmínky soutěže, není rozhodně člen zastupitelstva. Požádá-li radu obce, aby ho se schválenými podmínkami seznámila, musí tak rada učinit. Ale pozor na účast zastupitelů jako podnikatelů nebo společníky jiných subjektů v soutěži – jsou-li s podmínkami soutěže seznámeni předem, nemohou se jí pak už v žádném případě zúčastnit.

Závěr

V každém případě je nutné si uvědomit, že tento problém kolize zákonů tady existuje, a nepokazit jeho přehlížením například vyhlášení veřejné soutěže, které je už tak dost složité. Věřme, že další úprava zákona o zadávání veřejných zakázek nebo zákon o obcích přinese nápravu.

Autor: Mgr. Jana Hamplová Čas vydání: 18:16 12.10.2009