K některým ustanovením Zákona o krajích[1] – I.

Zákon o krajích jako základní právní norma vyšších územně samosprávných celků má za sebou první „období hájení“, první otazníky a první praktické zkušenosti. Byl přijatý v roce 2000 spolu s novým zákonem o obcích[2] a lze říci, že oba zákony jsou si svým uspořádáním a částečně i obsahem podobné. Je to pochopitelné – oba se týkají samosprávných celků a oba řeší obdobné okruhy vztahů. Ne všechny souvislosti zákona o krajích (dále jen „zákona“) si však při praktickém používání zákona uvědomíme, a proto neuškodí několik poznámek k některým ustanovením. 

V §1, odst.1 zákona je obsažena základní definice kraje a jeho samostatné působnosti: „Kraj je územní společenství občanů; náleží mu právo na samosprávu, které vykonává v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje“.

Právo na samosprávu je velmi frekventovaný argument v mnoha souvislostech. Je však nutné si uvědomit, že právo na samosprávu není bezbřehé. Má své meze, a to tyto:

  1. meze samosprávy „přirozené“ – slovy klasika řečeno právo na samosprávu končí tam, kde začíná právo na samosprávu kraje jiného (právo na samosprávu tedy nemůže být vykonáváno na úkor jiného celku s obdobným právem)
  2. meze samosprávy stanovené státem – obdobně jako u obcí i krajům svěřuje rozsah (meze) samosprávy stát, a to prostřednictvím zákonů, z nichž základním je právě zákon o krajích (ovšem nejen ten). Tyto meze mají více podob, uveďme ty nejtypičtější:
  3. na kraj jako subjekt právních vztahů se vztahují všechny právní předpisy jako na každou jinou právnickou osobu, a některé jednání je mu stejně jako jiným zapovězeno – tedy kraj podléhá legislativním normám jako každý, a tím je ve svých právech „omezován“
  4. zákon o krajích pak zakotvuje speciální úpravu řady otázek – například dispozice s majetkem, veřejné zápisy z jednání orgánů kraje apod. (připomeňme také doposud neukončenou diskuzi ohledně práva státu vázat dispozice s majetkem na státní souhlas)
  5. meze dané podstatnou samosprávného subjektu – ty vyjadřuje citované ustanovení formulací „..a v souladu s potřebami kraje.“  Výkon samosprávy by tedy nikdy neměl být v rozporu s těmito potřebami kraje, což v určitých souvislostech může být (resp. by měl být) omezující faktor v rozhodování orgánů kraje.
  6. Vykonává-li vrchnostenskou (autoritativní) správu, pak smí jen to, co je mu zákonem dovoleno, nikoli naopak, a svého vrchnostenského postavení nesmí zneužívat v soukromoprávních vztazích.
  7. meze finančních možností – stát určuje vedle zákonů meze samosprávy kraje ještě dalším významným nástrojem, a tím jsou finanční prostředky kraji přidělované. Veškeré plány kraje v mezích jeho pravomoci mohou vzít za své proto, že na ně nebude mít peníze, přičemž sám jejich výši nijak výrazně ovlivnit nemůže.

Ustanovení § 1, odst.2 otázku právní subjektivity krajů dále rozvíjí, a to takto:   „Kraj je veřejnoprávní korporací; vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.“

To, že kraj vystupuje svým jménem a nese odpovědnost za své smlouvy a jiné právní vztahy, je celkem jasné a pochopitelné. V souvislosti s výkladem k odst.1 je však nutné podotknout, že vzhledem k různým omezením a specifikům samosprávy se stát nikdy nemůže zbavit minimálně nepřímé odpovědnosti za fungování krajů, protože on je to, kdo jim dává „pravidla“ a peníze.   

Proč byl kraj vlastně vytvořen vyjadřuje ve zkratce § 1, odst.3 zákona: „Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech.“

Přestože se jedná o poměrně obecnou formulaci, musíme si povšimnout další „meze“ samosprávy, kterou obsahuje. Říká-li, že kraj pečuje o rozvoj a potřeby svých občanů, hned vzápětí určuje hranici, kterou přitom orgány kraje musí mít současně na mysli – touto hranicí je „veřejný zájem.“ Tedy ani v případě, že kraj chce rozvíjet své území a snaží se vykonat něco pro potřeby svých občanů, nesmí současně s plněním těchto úkolů jít proti veřejnému zájmu, což zákon v této souvislosti správně chápe jako vyšší hodnotu. Co se tím má na mysli nejlépe ukážeme na konkrétním případu – potřeby určité skupiny občanů by jistě uspokojilo, kdyby kraj prosadil například silnici přes chráněné území, protože by se jim urychlil přesun do zaměstnání. Výstavba podobné silnice by však byla zcela jistě proti veřejnému zájmu, kterým v tomto  případě může být ochrana životního prostředí. Tedy potřeby občanů nemusí být vždy v souladu s veřejným zájmem.

Ale pozor, platí to i naopak – prosazovat tzv. veřejný zájem, přestože nad míru rozumnou je jeho realizace v rozporu s potřebami občanů, není rovněž v souladu s citovaným ustanovením.

Orgány kraje musí proto ve svém rozhodování zvládnout velmi nelehkou úlohu – zajišťovat potřeby občanů a současně rozhodovat v souladu s veřejným zájmem, který lze definovat v některých případech velmi ztěží. O to vyšší odpovědnost orgány krajů mají.          

Omezení, které mimo jiné vyjadřuje § 1, odst.4, již bylo zmiňováno:  „Kraj má vlastní majetek a hospodaří s ním samostatně za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.“

Kraj je sice samostatným subjektem, samostatně hospodaří, ale nikoli   rozsahu jako osoba soukromého práva, ve svých dispozičních právech je značně omezen. Typické je omezení smluvní volnosti při převodech majetku apod., což je jeden ze styčných bodů zákona o krajích a o obcích. V této souvislosti je nutno zmínit jako jeden ze stěžejních „omezujících“ zákonů zákon o zadávání veřejných zakázek, který se samozřejmě na kraje plně vztahuje.

 

Z tohoto základního rozboru jediného paragrafu zákona vyplývá, že úloha krajů jako územně samosprávných celků není vůbec jednoduchá. Nutno dodat, že řadu otázek řeší úspěšně praxe a přirozená autorita hejtmanů a ostatních orgánů kraje, nicméně znát zákonný rámec a uvědomit si jeho význam může být pouze ku prospěchu. Proto se ustanovením zákona o krajích budeme věnovat průběžně i v dalších měsících.  

© Mgr. Jana Hamplová

§2

(1) Kraj je spravován, v rozsahu stanoveném zákonem, zastupitelstvem kraje1) (dále jen „zastupitelstvo“). Dalšími orgány kraje jsou rada kraje (dále jen „rada“), hejtman kraje (dále jen „hejtman“) a krajský úřad. Orgánem kraje je též zvláštní orgán kraje (dále jen „zvláštní orgán“) zřízený podle zákona.

(2) Kraj může k plnění svých úkolů v samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§3

(1) Kraj je povinen vydávat potvrzení a vyhotovovat zprávy pro potřeby právnických a fyzických osob, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

(2) Potvrzení pro uplatnění práva v cizině je kraj povinen vydat jen v případě, že jsou mu požadované údaje známy.

§4

Pokud zvláštní zákon upravuje působnost krajů a nestanoví, že jde o samostatnou či přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnosti patřící do samostatné působnosti krajů.

§5

(1) Kraj a jím zřízené nebo založené organizační složky a právnické osoby mohou užívat znak a prapor kraje. Jiné subjekty mohou užívat znak kraje jen s jeho souhlasem; k užívání praporu kraje není nutný jeho souhlas.

(2) Kraji mohou být na jeho návrh znak a prapor kraje uděleny předsedou Poslanecké sněmovny. Kraj může navrhnout předsedovi Poslanecké sněmovny změnu znaku a praporu kraje.

(3) K označení budov, v nichž mají sídlo orgány kraje, může kraj užívat vedle velkého státního znaku2) i znak kraje.

(4) Kraje mohou používat razítko kraje se znakem kraje. Znak kraje je vyobrazen uprostřed razítka a po obvodu razítka je uveden celý název kraje.

Díl 2

Obecně závazné vyhlášky kraje a nařízení kraje

§6

Obecně závaznou vyhláškou kraje vydanou zastupitelstvem v mezích jeho samostatné působnosti lze ukládat povinnosti fyzickým a právnickým osobám, jen stanoví-li tak zákon.

§7

Na základě a v mezích zákona rada vydává právní předpisy ve věcech svěřeného výkonu státní správy, je-li k tomu zákonem zmocněna; tyto právní předpisy se nazývají nařízení kraje.

§8

(1) Obecně závazná vyhláška kraje a nařízení kraje (dále jen „právní předpis kraje“) musí být vyhlášeny.

(2) Vyhlášení právního předpisu kraje se provede tak, že se uveřejní ve Věstníku právních předpisů kraje v tištěné podobě (dále jen „Věstník“), pokud právní předpis nestanoví jinak.

§9

(1) Právní předpis kraje nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Věstníku, pokud v něm není stanoven pozdější počátek účinnosti.

(2) Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. Důvody, v čem spočívá naléhavý obecný zájem, a skutečnost, že právní předpis kraje nabývá dřívější účinnosti, musí být v právním předpisu kraje uvedeny. V těchto případech se právní předpis kraje vyhlásí bezodkladně vyvěšením na úřední desce krajského úřadu (dále jen „úřední deska“), na úředních deskách okresních a obecních úřadů, kterých se dotýká, a uveřejní se i v hromadných informačních prostředcích. Povinnost vyhlášení podle §8 odst. 2 zůstává nedotčena.

§10

(1) Každý kraj vydává pro svůj územní obvod Věstník, který je tiskovinou.

(2) Věstník se vydává v postupně číslovaných částkách, z nichž každá obsahuje v záhlaví označení dne, kdy byla rozeslána; tento den je dnem vyhlášení právního předpisu kraje.

(3) Právní předpisy kraje se opatřují pořadovými čísly. Číselná řada právních předpisů kraje, jakož i číselná řada jednotlivých částek Věstníku se uzavírá koncem kalendářního roku.

(4) Ve Věstníku se vyhlašují uveřejněním plného znění právní předpisy kraje, nálezy Ústavního soudu k právním předpisům kraje a další skutečnosti stanovené zákonem.

(5) Redakci Věstníku vykonává krajský úřad v samostatné působnosti. Právní předpisy kraje musí být uveřejněny ve Věstníku nejdéle do 15 dnů ode dne jejich schválení.

(6) Tiskové chyby se ve Věstníku opravují uveřejněním redakčního sdělení.

(7) Věstník musí být přístupný u krajského úřadu toho kraje, který jej vydává, a u všech okresních a obecních úřadů v kraji.

(8) Každý kraj může zveřejnit stejnopis Věstníku i způsobem umožňujícím dálkový přístup.3)

Díl 3

Ukládání pokut

§11

(1) Poruší-li podnikající fyzická osoba při výkonu své podnikatelské činnosti nebo právnická osoba povinnost stanovenou právním předpisem kraje, může jim kraj uložit v samostatné působnosti pokutu do 200 000 Kč.

(2) Řízení o správním deliktu lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se kraj o porušení povinnosti podle odstavce 1 dozvěděl, nejpozději však do 2 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

(3) Do běhu lhůty podle odstavce 2 se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního zákona.

(4) Podle odstavce 1 se nepostupuje, jestliže zvláštní zákon stanoví za porušení těchto povinností vyšší sankci.

(5) Uložení pokuty nezbavuje osoby uvedené v odstavci 1 povinnosti odstranit ve stanovené lhůtě závadný stav. Pokutu lze uložit opakovaně. Výnos pokut je příjmem kraje.

(6) Na řízení o uložení pokuty se vztahuje správní řád.4)

HLAVA II

OBČANÉ KRAJE

§12

(1) Občanem kraje je fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a je přihlášena k trvalému pobytu5) v některé obci nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje.

(2) Občan kraje, který dosáhl věku 18 let, má právo

a) volit a být volen do zastupitelstva za podmínek stanovených zvláštním zákonem,6)

b) zúčastňovat se zasedání zastupitelstva a v souladu s jednacím řádem zastupitelstva vyjadřovat na něm své stanovisko k projednávaným otázkám,

c) nahlížet do zápisů a usnesení z jednání zastupitelstva, do usnesení rady, výborů zastupitelstva (dále jen „výbory“) a komisí rady (dále jen „komise“) a pořizovat si z nich výpisy, pokud tomu nebrání právní předpisy upravující nakládání s osobními údaji a utajovanými skutečnostmi,7)

d) požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou nebo zastupitelstvem; je-li žádost podepsána nejméně 1 000 občany kraje, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů,

e) podávat orgánům kraje návrhy, připomínky a podněty; podání orgány kraje vyřizují bezodkladně nejdéle do 60 dnů,

f) nahlížet do rozpočtu kraje a do závěrečného účtu kraje za uplynulý kalendářní rok,

g) hlasovat v krajském referendu za podmínek stanovených zvláštním zákonem.

(3) Oprávnění uvedená v odstavci 2 písm. b) až f) má i fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let a vlastní na území kraje nemovitost.

§13

Oprávnění uvedená v §12 odst. 2 má i fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, je cizím státním občanem a je přihlášena k trvalému pobytu v některé obci nebo vojenském újezdu v územním obvodu kraje, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.

HLAVA III

PŮSOBNOST KRAJE

Díl 1

Samostatná působnost kraje

§14

(1) Kraj má právo na samosprávu ve věcech, které stanoví zákon; působnost v těchto věcech je samostatnou působností kraje.

(2) Do samostatné působnosti kraje patří zejména záležitosti uvedené v §35, 36 a 59. Kraj v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o komplexní územní rozvoj, zejména o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů, především o uspokojování potřeby ochrany a rozvoje zdravých životních podmínek, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

(3) Při výkonu samostatné působnosti kraj spolupracuje s obcemi; nesmí přitom zasahovat do jejich samostatné působnosti.

(4) Orgány kraje jsou povinny záměry rozvoje kraje vždy konzultovat s příslušnými orgány obcí, jichž se dotýkají.

§15

(1) Kraj je oprávněn vyjadřovat se k záležitostem, které se dotýkají jeho samostatné působnosti. Orgány státu jsou povinny předem projednat s orgány kraje opatření dotýkající se samostatné působnosti kraje.

(2) Státní orgány a orgány obcí poskytují orgánům kraje na požádání bezplatně údaje a informace pro výkon jejich působnosti. Tuto povinnost má i kraj vůči státním orgánům a orgánům obcí. Ochrana osobních údajů podle zvláštních právních předpisů7) zůstává nedotčena.

§16

Při výkonu samostatné působnosti se kraj řídí

a) při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem,

b) v ostatních záležitostech též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.

Hospodaření kraje

§17

(1) Majetek kraje musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Kraj je povinen pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Kraj vede evidenci svého majetku.8)

(2) Majetek musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím. S nepotřebným majetkem kraj naloží způsoby a za podmínek stanovených zvláštními předpisy,9) pokud tento zákon nestanoví jinak.

(3) Kraj je povinen chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.

(4) Kraj je povinen trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku práv z těchto závazků vyplývajících.

§18

(1) Záměr kraje prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej anebo poskytnout jako výpůjčku kraj zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před projednáním v orgánech kraje vyvěšením na úřední desce krajského úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může kraj též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud kraj záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný.

(2) Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jde-li o pronájem bytů, pronájem anebo výpůjčku majetku kraje na dobu kratší než 30 dnů.

§19

(1) Stát má právo při bezúplatném převodu či přechodu movitých věcí, práv a nemovitostí na kraj a při finanční spoluúčasti na pořízení takového majetku krajem vyhradit si stanovení podmínek pro další hospodaření a nakládání s tímto majetkem.

(2) Za porušení povinností kraje uložených mu podle odstavce 1 může Ministerstvo financí nebo jím pověřený místně příslušný finanční úřad kraji uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč v řízení podle zvláštního zákona.4) Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu.

(3) Učiní-li kraj právní úkon s majetkem uvedeným v odstavci 1 v rozporu se stanovenými podmínkami a majetek nelze vrátit původnímu účelu, je kraj povinen odvést do státního rozpočtu peněžní částku odpovídající obvyklé ceně dotčeného majetku.

§20

(1) Hospodaření za uplynulý kalendářní rok dá kraj přezkoumat auditorem nebo Ministerstvem financí. Náklady spojené s přezkoumáním hospodaření auditorem hradí kraj ze svých rozpočtových prostředků.

(2) Závěrečný účet spolu se zprávou o výsledcích přezkoumání hospodaření kraje za uplynulý kalendářní rok projedná zastupitelstvo do 30. června následujícího roku a přijme opatření k nápravě nedostatků.

(3) Jestliže kraj nepožádá do 31. ledna o přezkoumání svého hospodaření za uplynulý rok auditora nebo Ministerstvo financí, může mu Ministerstvo financí nebo jím pověřený finanční úřad uložit pokutu do výše 100 000 Kč v řízení podle zvláštního zákona.4) Přezkoumání hospodaření v takovém případě provede Ministerstvo financí.

(4) Výnos pokuty je příjmem státního rozpočtu.

§21

Hospodaření kraje s dotacemi ze státního rozpočtu republiky a ze státních fondů republiky kontroluje Ministerstvo financí nebo jím pověřený finanční úřad i v průběhu rozpočtového roku. V případě, že byl porušen zákon, Ministerstvo financí uloží opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

§22

Pravidla pro sestavování rozpočtu a závěrečného účtu kraje a pravidla pro hospodaření s prostředky tohoto rozpočtu upravuje zvláštní zákon.

§23

Podmiňuje-li zákon platnost právního úkonu kraje předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem, opatří se listina osvědčující tento právní úkon doložkou, v níž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny.

Spolupráce krajů

§24

(1) Kraje mohou při výkonu své samostatné působnosti vzájemně spolupracovat.

(2) Spolupráce mezi kraji se uskutečňuje

a) na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu,

b) zakládáním právnických osob podle zvláštního zákona10) dvěma nebo více kraji.

(3) Smlouva o spolupráci krajů mezi dvěma nebo více kraji ke splnění konkrétního úkolu se uzavírá na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Smlouva musí mít písemnou formu a musí být schválena příslušnými zastupitelstvy, jinak je neplatná.

(4) Smlouva podle odstavce 2 musí obsahovat

a) označení účastníků smlouvy,

b) vymezení předmětu smlouvy,

c) práva a povinnosti jednotlivých účastníků smlouvy,

d) způsob využití stavby po jejím dokončení, je-li stavba předmětem smlouvy,

e) důvody a způsob odstoupení účastníků od smlouvy a vypořádání majetku a majetkových práv.

§25

(1) Pro majetek získaný výkonem společné činnosti krajů na základě smlouvy podle §24 platí zvláštní právní předpis.8)

(2) Ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci smlouvy zavázáni společně a nerozdílně, není-li smlouvou stanoveno jinak.

(3) Na spolupráci krajů podle předchozích odstavců nelze použít ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení.

(4) Kraj je návrhem smlouvy podle §24 odst. 3 vázán ode dne jeho schválení zastupitelstvem do dne stanoveného pro přijetí návrhu smlouvy, pokud jiný kraj, kterému je návrh smlouvy určen, jej neodmítne před uplynutím lhůty pro přijetí návrhu.

(5) Smlouva podle §24 odst. 3 je účinná dnem přijetí jejího návrhu všemi účastníky, nestanoví-li tato smlouva jinak.

§26

(1) Kraj nemůže být členem občanského sdružení vytvořeného podle zvláštního právního předpisu.11)

(2) Kraj nemůže být členem svazku obcí.12)

Spolupráce s ostatními subjekty

§27

Na spolupráci mezi kraji a právnickými a fyzickými osobami v občanskoprávních vztazích lze použít ustanovení občanského zákoníku o zájmových sdruženích právnických osob a o smlouvě o sdružení.

Spolupráce s územními samosprávnými celky jiných států

§28

(1) Kraj může spolupracovat s územními samosprávnými celky jiných států a vstupovat do regionálních seskupení se zahraničními partnery. Obsahem spolupráce mohou být jen činnosti patřící do jeho samostatné působnosti.

(2) Spolupráce se uskutečňuje jen na základě smlouvy, která musí obsahovat

a) názvy a sídla účastníků smlouvy,

b) předmět smlouvy (spolupráce),

c) orgány a způsob jejich ustanovování,

d) dobu, na kterou se smlouva uzavírá.

Smlouva musí mít písemnou formu a musí být předem schválena příslušnými zastupitelstvy, jinak je neplatná.

(3) Právnická osoba na základě smlouvy o spolupráci může vzniknout, jen stanoví-li tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.

(4) Smlouvy podle odstavce 2 musí být v souladu se zahraniční politikou státu a podléhají souhlasu Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) po předchozím projednání s Ministerstvem zahraničních věcí. Bez tohoto souhlasu nemůže smlouva nabýt účinnosti. Udělení souhlasu může být odepřeno pouze pro rozpor se zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.

Díl 2

Přenesená působnost

§29

(1) Kraj vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon; působnost v těchto věcech je přenesenou působností kraje (dále jen „přenesená působnost“).

(2) Orgány kraje jsou povinny zabezpečit úkoly v přenesené působnosti.

(3) Kraj obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti.

§30

Při výkonu přenesené působnosti se orgány kraje řídí

a) při vydávání nařízení kraje a při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob zákony a právními předpisy vydanými na základě zákona,

b) v ostatních případech též usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů; usnesení vlády a směrnice ústředních správních úřadů nemohou ukládat orgánům kraje povinnosti, pokud nejsou stanoveny zákonem.

HLAVA IV

ORGÁNY KRAJE

Díl 1

Zastupitelstvo

§31

(1) Zastupitelstvo se skládá z členů zastupitelstva. Počet členů zastupitelstva činí v kraji s počtem obyvatel

a) do 600 000 obyvatel                          45 členů,

b) nad 600 000 do 900 000 obyvatel      55 členů,

c) nad 900 000 obyvatel                         65 členů.

(2) Rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva je počet obyvatel kraje podle statistického lexikonu obcí k 1. lednu roku, v němž se konají volby.

(3) Počet členů zastupitelstva, který má být zvolen, zveřejní krajský úřad ve Věstníku.

§32

(1) Výkon funkce člena zastupitelstva se považuje za výkon veřejné funkce.13) Člen zastupitelstva nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo jiného obdobného poměru.

(2) Podmínky zániku mandátu člena zastupitelstva upravuje zvláštní zákon.6)

§33

(1) Mandát člena zastupitelstva kraje vzniká zvolením; ke zvolení dojde ukončením hlasování.

(2) Člen zastupitelstva skládá na začátku prvního zasedání zastupitelstva, jehož se po svém zvolení zúčastní, slib tohoto znění: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu kraje a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“ Práv a povinností se člen zastupitelstva ujímá složením slibu.

(3) Slib skládá člen zastupitelstva do rukou předsedajícího zasedání zastupitelstva a pronesením slova „slibuji“. Složení slibu potvrdí člen zastupitelstva svým podpisem.

(4) Člen zastupitelstva vykonává svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy.

§34

(1) Člen zastupitelstva má při výkonu své funkce právo

a) předkládat návrhy na projednání zastupitelstvu a dalším orgánům kraje, jejichž je členem,

b) vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu a její jednotlivé členy, na výbory a vedoucí organizačních složek kraje, statutární orgány příspěvkových organizací, které kraj zřídil, nebo na zástupce kraje v orgánech právnických osob, které kraj založil; odpověď na ně musí být dána bezodkladně, nejpozději do 30 dnů, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění,7),10)

c) požadovat od zaměstnanců kraje zařazených do krajského úřadu informace ve věcech, které souvisejí s výkonem funkce člena zastupitelstva, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.7),10) Informace musí být poskytnuta do 30 dnů.

(2) Člen zastupitelstva je povinen zúčastňovat se zasedání zastupitelstva, popřípadě zasedání jiných orgánů kraje, je-li jejich členem, plnit úkoly, které pro něho z výkonu funkce v těchto orgánech vyplývají, a úkoly, které mu tyto orgány uloží, hájit zájmy občanů kraje a jednat a vystupovat tak, aby nebyla ohrožena vážnost jeho funkce.

(3) Člen zastupitelstva, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech kraje mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání příslušného orgánu kraje. O tom, zda existuje důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti, rozhoduje tento orgán kraje.

Pravomoc zastupitelstva

§35

(1) Zastupitelstvo rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti. Ve věcech přenesené působnosti zastupitelstvo rozhoduje, jen stanoví-li tak zákon.

(2) Zastupitelstvu je vyhrazeno

a) předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně v souladu se zákonem,14)

b) předkládat návrhy Ústavnímu soudu na zrušení právních předpisů,15) má-li za to, že jsou v rozporu se zákonem,

c) vydávat obecně závazné vyhlášky kraje,

d) koordinovat rozvoj územního obvodu, schvalovat programy rozvoje územního obvodu kraje podle zvláštních zákonů, zajišťovat jejich realizaci a kontrolovat jejich plnění,

e) schvalovat územně plánovací dokumentaci pro území kraje a vyhlašovat její závazné části obecně závaznou vyhláškou kraje,

f) volit zástupce kraje do regionálních rad regionů soudržnosti,

g) stanovit rozsah základní dopravní obslužnosti pro území kraje,

h) rozhodovat o spolupráci kraje s jinými kraji a o mezinárodní spolupráci,

i) schvalovat rozpočet kraje a schvalovat závěrečný účet kraje,

j) zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky kraje; k tomu schvalovat jejich zřizovací listiny,

k) schvalovat zakladatelskou listinu, zakladatelskou smlouvu, společenskou smlouvu a stanovy obchodních společností, které kraj hodlá založit, a rozhodovat o účasti kraje v obchodních společnostech a v obecně prospěšných společnostech včetně stanovení výše vkladu,

l) delegovat zástupce kraje, s výjimkou §59 odst. 1 písm. j), na valnou hromadu obchodních společností, v nichž má kraj majetkovou účast,

m) navrhovat zástupce kraje do ostatních orgánů obchodních společností, v nichž má kraj majetkovou účast, a navrhovat jejich odvolání,

n) volit a odvolávat hejtmana, zástupce hejtmana a další členy rady,

o) stanovit počet uvolněných členů zastupitelstva (§46 odst. 1) a stanovit výši odměny neuvolněným členům zastupitelstva (§47),

p) zřizovat a zrušovat výbory, volit a odvolávat jejich předsedy a členy,

q) stanovit výši osobních a věcných výdajů na činnost krajského úřadu a zvláštních orgánů,

r) stanovit výši mimořádných odměn občanům za jejich práci ve výborech a zvláštních orgánech,

s) plnit další úkoly stanovené zákonem.

(3) Zastupitelstvo rozhoduje o zrušení usnesení rady, jsou-li mu předložena rozhodnutí podle §62.

§36

Zastupitelstvu je dále vyhrazeno rozhodování o těchto majetkoprávních úkonech kraje:

a) nabytí a převod nemovitých věcí, včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů,

b) poskytování věcných a peněžitých darů podle zvláštního zákona v hodnotě nad 100 000 Kč v jednotlivých případech,

c) poskytování dotací z vlastních prostředků občanským sdružením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím na území kraje v oblasti mládeže, sportu a tělovýchovy, sociálních služeb, požární ochrany, kultury, vzdělávání a vědy, zdravotnictví, protidrogových aktivit, prevence kriminality a ochrany zvířat a životního prostředí v hodnotě nad 200 000 Kč jedné organizaci v kalendářním roce,

d) poskytování dotací obcím z rozpočtu kraje a kontrola jejich využití,

e) vzdání se práva a prominutí pohledávky vyšší než 200 000 Kč,

f) zastavení movitých věcí nebo práv v hodnotě vyšší než 200 000 Kč,

g) dohody o splátkách s lhůtou splatnosti delší než 18 měsíců,

h) bezúplatné postoupení pohledávek,

i) uzavření smlouvy o přijetí a poskytnutí úvěru, půjčky, výpůjčky, o převzetí ručitelského závazku, o přistoupení k závazku a ke smlouvě o sdružení,

j) zastavení nemovitostí,

k) emise vlastních obligací,

l) stanovení majetkové účasti na podnikání jiných právnických osob,

m) zřízení věcného břemene a dlouhodobého pronájmu věci.

§37

Zastupitelstvo má právo vyhradit si další pravomoci v samostatné působnosti mimo pravomoci vyhrazené radě podle §59 odst. 1.

§38

Zastupitelstvo kraje zruší usnesení rady kraje, jestliže je v rozporu s právním předpisem nebo usnesením zastupitelstva kraje.

Jednání zastupitelstva

§39

(1) Ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva svolává dosavadní hejtman tak, aby se konalo po uplynutí lhůty pro rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona,6) nejpozději však do 40 dnů po vyhlášení výsledků voleb.

(2) Ustavujícímu zasedání předsedá zpravidla nejstarší člen zastupitelstva do doby, než je zvolen hejtman nebo zástupce hejtmana. Ustavující zasedání zastupitelstva zvolí hejtmana, zástupce hejtmana a další členy rady. Pokud se tak nestane, předsedající ustavující zasedání přeruší. Současně zastupitelstvo rozhodne, kdy bude zasedání pokračovat tak, aby se uskutečnilo nejdéle do 7 dnů od konání přerušeného jednání.

(3) Jestliže nebude ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva svoláno ve lhůtě uvedené v odstavci 1, učiní tak ministerstvo.

§40

(1) Zastupitelstvo se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za 3 měsíce. Zasedání zastupitelstva písemně svolává a řídí zpravidla hejtman.

(2) K platnému usnesení, rozhodnutí nebo volbě zastupitelstva je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva.

§41

(1) Jestliže při zahájení zasedání zastupitelstva nebo v jeho průběhu není přítomna nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva, ukončí předsedající toto zasedání zastupitelstva. Do 15 dnů se koná jeho náhradní zasedání.

(2) Požádá-li o to alespoň jedna třetina členů zastupitelstva, hejtman je povinen svolat zasedání zastupitelstva tak, aby se uskutečnilo nejpozději do 21 dnů ode dne doručení žádosti krajskému úřadu.

(3) Nesvolá-li hejtman zasedání zastupitelstva podle předchozích odstavců, učiní tak zástupce hejtmana nebo jiný člen zastupitelstva.

§42

(1) Zasedání zastupitelstva je veřejné. Krajský úřad zveřejní informaci o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva vždy nejméně 10 dnů předem na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách okresních a obecních úřadů v kraji. Tuto povinnost má krajský úřad i v případě, svolá-li zasedání jiný člen zastupitelstva z důvodů stanovených zákonem.

(2) Návrh programu jednání zastupitelstva připravuje a předkládá zastupitelstvu ke schválení rada.

(3) O zařazení návrhů dalších bodů programu, přednesených v průběhu zasedání zastupitelstva, rozhodne zastupitelstvo.

(4) Zúčastní-li se zasedání zastupitelstva člen vlády nebo jím pověřený zástupce, poslanec, senátor a požádá-li o slovo, musí mu být vždy uděleno.

§43

O průběhu zasedání zastupitelstva se pořizuje zápis, který podepisuje hejtman a zvolení ověřovatelé. Zápis, který je nutno pořídit do 7 dnů po skončení zasedání, musí obsahovat údaj o počtu přítomných členů zastupitelstva, schválený program jednání, průběh a výsledek hlasování a přijatá usnesení a musí být uložen u krajského úřadu k nahlédnutí. O námitkách člena zastupitelstva proti zápisu rozhodne nejbližší zasedání zastupitelstva.

§44

Zastupitelstvo vydá jednací řád, v němž stanoví podrobnosti o jednání zastupitelstva a výborů.

§45

Nastanou-li důvody pro nové volby,6) do doby, než bude zvoleno zastupitelstvo nové, zabezpečuje jeho úkoly stávající zastupitelstvo. V takovém případě však nepřísluší zastupitelstvu vykonávat působnost podle §35 odst. 2 a §36, s výjimkou schválení rozpočtu kraje a hospodaření podle něj a stanovení výše osobních a věcných nákladů na činnost krajského úřadu.

Odměňování členů zastupitelstva

§46

(1) Členům zastupitelstva, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni,16) a členům, kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, (dále jen „uvolnění členové zastupitelstva“) přísluší za výkon funkce uvolněného člena zastupitelstva odměna podle tohoto zákona. Odměna se vyplácí z rozpočtových prostředků kraje.

(2) Odměnou se rozumí peněžitá plnění poskytovaná krajem uvolněným členům zastupitelstva za výkon jejich funkce; za odměnu se nepovažují plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem jejich funkce podle zvláštních právních předpisů, zejména cestovní náhrady.

(3) Odměnou podle odstavce 1 je

a) měsíční odměna (§48),

b) další odměna (§49),

c) odměna při skončení funkčního období (§50).

(4) Členům zastupitelstva, kteří nejsou uvedeni v odstavci 1, (dále jen „neuvolnění členové zastupitelstva“), jsou-li v pracovním poměru, poskytne zaměstnavatel pro výkon funkce pracovní volno s náhradou mzdy;17) rozsah doby potřebné k výkonu funkce v konkrétním případě určí kraj. Náhradu mzdy uhradí kraj jejich zaměstnavateli podle zvláštního předpisu.17) Neuvolněným členům zastupitelstva, kteří nejsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru, poskytuje kraj ze svých rozpočtových prostředků náhradu výdělku ušlého v souvislosti s výkonem jejich funkce paušální částkou, jejíž výši stanoví zastupitelstvo vždy na příslušný kalendářní rok.

§47

Neuvolněným členům zastupitelstva může být za výkon funkce poskytnuta měsíční odměna a další odměna. Její maximální výši stanoví prováděcí právní předpis.

§48

(1) Měsíční odměna je peněžité plnění poskytované měsíčně podle druhu vykonávané funkce a ve výši stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) Nevykonává-li člen zastupitelstva funkci z důvodu nemoci, úrazu, těhotenství nebo mateřství, měsíční odměna mu nenáleží.

§49

Další odměna je peněžité plnění poskytované členům zastupitelstva za podmínek a ve výši stanovené prováděcím právním předpisem.

§50

(1) Uvolněnému členu zastupitelstva a neuvolněnému členu zastupitelstva, pokud vykonává funkci hejtmana, jemuž v době konání voleb do zastupitelstva příslušela měsíční odměna, náleží tato odměna ještě po dobu 3 měsíců od konání všeobecných voleb, pokud mu nevznikl opětovný nárok na měsíční odměnu.

(2) Pokud dosavadní hejtman po volbách do zastupitelstva plní úkoly podle §63 odst. 1, náleží mu měsíční odměna v dosavadní výši, a to až do ustavujícího zasedání nového zastupitelstva; jeho nárok podle odstavce 1 zůstává nedotčen.

(3) Uvolněnému členu zastupitelstva a neuvolněnému členu zastupitelstva, pokud vykonává funkci hejtmana, jehož funkční období skončilo před konáním všeobecných voleb do zastupitelstva a jemuž v době skončení jeho funkčního období příslušela měsíční odměna, může být tato odměna poskytnuta ještě po dobu 3 měsíců po skončení jeho funkčního období.

§51

Splatnost a výplata odměny členům zastupitelstva, jakož i srážky z odměny se řídí právními předpisy upravujícími platové poměry zaměstnanců obcí.18) Pro rozsah a pořadí srážek z odměny se použije zákoník práce obdobně.

§52

(1) Odměna se poskytne poprvé za měsíc, kdy člen zastupitelstva nabyl práv a povinností podle tohoto zákona.

(2) V případě souběhu výkonu několika funkcí se poskytuje měsíční odměna podle funkce, za kterou lze poskytnout nejvyšší odměnu.

§53

Členovi zastupitelstva náleží v souvislosti s výkonem jeho funkce cestovní náhrady ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru.19)

§54

(1) Uvolněný člen zastupitelstva má nárok na dovolenou na zotavenou za kalendářní rok; pokud jeho funkční období netrvalo po dobu celého kalendářního roku, má nárok na její poměrnou část.

(2) Poměrná část dovolené uvolněného člena zastupitelstva činí za každý i započatý kalendářní měsíc trvání výkonu jeho funkce jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.

(3) Výměra dovolené uvolněného člena zastupitelstva činí 5 týdnů.

(4) Po dobu dovolené se uvolněnému členu zastupitelstva měsíční odměna nekrátí.

§55

(1) Na vztahy vyplývající z výkonu funkce uvolněného člena zastupitelstva se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro účely pracovněprávní a sociálního zabezpečení se posuzuje odměna uvolněných členů zastupitelstva jako příjem zaměstnanců v pracovním poměru; kraj se posuzuje jako zaměstnavatel a uvolnění členové zastupitelstva se posuzují jako zaměstnanci.

(2) Pro účely daňové se odměna uvolněných členů zastupitelstva považuje za funkční požitek podle zvláštního zákona.20)

§56

Kraj může poskytovat jednorázové odměny občanům za jejich práci jako členům výborů, komisí a zvláštních orgánů (§65).

© Mgr. Jana Hamplová


[1] Zákon číslo 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení)

[2] Zákon číslo 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení)