Advokátní kancelář pro veřejnou správu a veřejné právo
2003 – Vymahatelnost zákona o úřednících územních samosprávných celků prověří patrně až první precedent

2003 – Vymahatelnost zákona o úřednících územních samosprávných celků prověří patrně až první precedent

Vymahatelnost zákona o úřednících územních samosprávných celků prověří patrně až první precedent

Zákon o úřednících územních samosprávních celků, tedy zákon 312/2002 Sb. (v účinnost vstoupil od 1. ledna 2003), je zákonem relativně novým, s nímž není doposud více praktických zkušeností a pochopitelně ani soudní judikatury. Při jeho praktickém uplatňování můžeme narazit na otázku jeho vymahatelnosti – a zde narážíme na poněkud kuriózní problém. Položíme-li si otázku, co se vlastně může stát územnímu samosprávnému celku, pokud zákon poruší, popř. jej  nepoužije tam,  kde jej má povinnost použít, dojdeme k překvapivému zjištění – v podstatě nic. 

Výchozí právní předpisy

Pro právní rozbor této otázky musíme vzít v úvahu celkem 3 právní předpisy, a to

  1. Zákon 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků (lex specialis k zákoníku práce v případě, že tento upravuje jinak)
  2. Zákoník práce číslo 65/1965 Sb. v platném znění
  3. Zákon o obcích číslo 128/2000 Sb. v platném znění

Konkrétní příklad

A představme si konkrétní příklad. Město podle tohoto zákona realizuje výběrové řízení na vedoucího odboru městského úřadu. Poruší však některá ustanovení zákona, tedy výběrové řízení není bezvadné. Jeden z uchazečů tohoto výběrového řízení se cítí poškozen a je odhodlán průběh výběrového řízení napadnout a zvrátit jeho výsledek pro porušení zákona 312/2002 Sb.  Může se mu to podařit? A jak má průběh výběrového řízení napadnout?

V zákoně č. 312/2002 Sb. řešení nenajdeme

Zákon sám nedává prostor ani návod, jak takovou situaci řešit. Pokusme se tedy dojít k možnému řešení výkladem.  Zákon 312/2002 o úřednících územních samosprávných celků uvádí v §1, odst.2, Předmět úpravy:  „Na pracovněprávní vztahy úředníků územních samosprávných celků se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak.“

Co na to zákoník práce

To znamená, že pokud se zákon 312/2002 Sb. některé otázky neupravuje, a pak je nutno se řídit zákoníkem práce. Protože zákon 312/2002 Sb. neupravuje zánik pracovního poměru, musíme použít § 42, odst.1 Zákoníku práce, zákon č. 65/1965 Sb., který jasně definuje způsoby zániku pracovního poměru takto:

Pracovní poměr může být rozvázán

a) dohodou,

b) výpovědí,

c) okamžitým zrušením,

d) zrušením ve zkušební době.

Tuto citaci uvádím proto, že po uskutečnění výběrového řízení byl uzavřen řádný pracovní poměr s příslušným, vítězným, uchazečem, a tento pracovní poměr je pracovním poměrem platným. Jedinou možností, jak by tento nově uzavřený pracovní poměr mohl skončit, jsou dle zákoníku práce výše uvedené způsoby. Zákon tedy nepředpokládá nějaké posečkání s uzavření pracovního poměru s vítězným zájemcem na ukončení nějakého námitkového řízení apod. Výběrové řízení proběhne, komise vybere vítěze a s ním je uzavřena platná pracovní poměr, který může skončit jak výše uvedeno.  

Pokud by tedy stěžovatel z výběrového řízení vlastně napadal uzavření tohoto pracovního poměru z důvodu, že k jeho uzavření došlo po nezákonně provedeném výběrovém řízení, musel by napadnout jeho platnost.

K tomu, aby vedl spor o neplatnost pracovního poměru uzavřeného mezi třetími subjekty není legitimován, protože neplatnost mohou napadnout toliko dva subjekty, a to zaměstnanec a zaměstnavatel, tedy v našem případě vybraný uchazeč nebo město. A tyto subjekty nemají pochopitelně zájem na tom něco takového udělat.

K tomu cituji pro úplnost § 64 zákoníku práce:  „Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.“

Nelze tedy bez dalšího usuzovat, že by žalobu na neplatnost pracovního poměru vybraného uchazeče s městem podal neúspěšný uchazeč.

Jak je tedy očividné, zákoník práce nám nedává přímý mechanismus, který by předpokládal nějaké řízení o námitkách či nějaký soudní přezkum rozhodnutí výběrové komise, resp. soudní přezkum celého průběhu výběrového řízení. Nelze použít přímo ani ustanovení o případné neplatnosti pracovního poměru.

Zákon o obcích a krajský dozor

Máme zde však ještě zákon o obcích, tj. zákon č. 128/2000 Sb. v platném znění, s nímž je nutno se vypořádat. Tento zákon v části Dozor nad výkonem samostatné působnosti obce v § 123 uvádí, že

Odst.1: Dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí vykonává krajský úřad a v přenesené působnosti a Ministerstvo vnitra. Dozor se provádí následně a zjišťuje se při něm soulad obecně závazných vyhlášek obce se zákony a soulad usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obce se zákony a jinými právními předpisy.

Odst.2: Při výkonu dozoru je krajský úřad oprávněn mj.

a) požadovat na obci poskytnutí informací potřebných pro výkon dozoru ve stanovených lhůtách,

b) navrhnout obci změnu nebo zrušení nezákonné obecně závazné vyhlášky obce, rozhodnutí nebo jiného opatření jejích orgánů,

V §124a, odst.1 je upraveno: „Je-li usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu obce v samostatné působnosti v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem a nejde-li o obecně závaznou vyhlášku obce, vyzve krajský úřad obec ke zjednání nápravy. Nezjedná-li obec nápravu do 30 dnů od doručení výzvy, navrhne krajský úřad Ministerstvu vnitra pozastavení účinnosti takového usnesení, rozhodnutí nebo opatření orgánu obce v samostatné působnosti. O tomto návrhu uvědomí krajský úřad starostu obce.“

Podle mého názoru je úprava § 124 a/ zákona o obcích nejblíže řešení otázky, jak řešit případné pochybení v průběhu výběrového řízení, a to už proto, že se jedná o samostatnou působnost obce. Ovšem dále s ohledem na odst.5 téhož §, který jasně říká, že „Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí v případech porušení právních předpisů občanského, obchodního a pracovního práva“, je zřejmé, že ani dozor Krajského úřadu je v dané věci nepoužitelný, když z působnosti dozoru kraje jsou přímo vyjmuty pracovněprávní záležitosti. 

Co tedy vlastně může neúspěšný uchazeč udělat? Zrekapitulujme naše dosavadní závěry:

  1. Dozor krajského úřadu není možné aplikovat, protože jej zákon u pracovněprávních otázek nepřipouští.
  2. Zákon o úřednících neupravuje žádné námitkové a přezkumné řízení.
  3. Zákoník práce neumožňuje třetímu subjektu domáhat se žalobou neplatnosti uzavření pracovního poměru mezi jinými dvěma subjekty.

Žaloba o neplatnost? A čeho?

Jedinou cestou, jak by se mohl stěžovatel hypoteticky pokusit o nápravu je vést spor o neplatnost pracovního poměru mezi městem a úspěšným uchazečem, přičemž by musel zejména dokázat, že je účastníkem řízení (neboť jako účastníka jej zákoník práce nepřipouští), a pokud by toho dosáhl, pak by musel osvědčit naléhavý právní zájem na tomto určení, to je zejména  prokázat, že pochybení ze strany města bylo takového charakteru, že mu způsobilo újmu či jinému neodůvodněný prospěch, jinými slovy by musel prokázat, že byl uzavřen pracovní poměr s někým, kdo nesplnil podmínky výběrového řízení, zatímco s ním, který je splnil, pracovní poměr uzavřen nebyl. Dále by musel mít pravdu v tom, že byl porušen zákon při realizaci výběrového řízení.

V každém případě by tento soudní spor byl precedentem, a jeho výsledek je nejistý, protože dnes nelze ani tvrdit, že by takový spor soud vůbec, s ohledem na právní úpravu, připustil. Vyloučit to však nelze, obzvláště když tato cesta je vlastně jedinou cestou, jak by se mohl účastník výběrového řízení domoci svých práv. [1]

Mezera v zákoně

Existuje zde tedy očividná mezera v zákoně, resp. ve více zákonech. V případě porušení postupu územně samosprávného celku při výběrovém řízení zde není žádný mechanismus, který by ho přiměl k nápravě (možná snad pokuty úřadu práce, ale ty neřeší podstatu, jen trestají).

Uvážíme-li však současně, že by některé město např. uzavřelo pracovní smlouvu bez tohoto výběrového řízení, a nebylo by nikoho, kdo by mohl uzavřený pracovní poměr zpochybnit, pak je zákon 312/2002 Sb. velmi diskutabilní a nevymahatelnou právní normou.  

Zmiňme pro úplnost ještě jednu možnost. Kdyby město samo mělo zájem zrušit výběrové řízení a tím i uzavřenou pracovní smlouvu, zůstává otázka, jak tuto smlouvu zrušit, a zdali by toto zrušení nebylo zase napadeno vítězným uchazečem, a nenásledoval by spor o neplatnost tohoto zrušení.

Lze tedy v budoucnu očekávat zvláštní „kolotoče“ soudních sporů, jejichž výsledky dají odpověď na otázku, zdali je zákon č.312/2002 Sb. vůbec vymahatelný, jak je vymahatelný a kolik to bude dotčená města stát. Je totiž možné, že v případě, kdyby soud připustil žalobu mající základ v chybně provedeném výběrovém řízení, a po nějaké době by  vyslovil neplatnost uzavření pracovního poměru,  bude se svých práv včetně náhrad škod domáhat zase „postižený“ vítězný uchazeč, jehož pracovní poměr by skončil.  

První soudní verdikt v této věci, pokud k němu dojde, bude tedy patrně z pohledu práva velmi zajímavý.

© Mgr. Jana Hamplová

advokátka


[1] Nabízí se zde analogie se zveřejňováním záměru obce pronajmout či prodat nemovitý majetek, kdy absence řádného zveřejnění dává možnost žalovat neplatnost uzavřené smlouvy všem třetím osobám, které byly nebo potencionálně mohly být absencí publicity poškozeny, a to bez ohledu na to, že nejsou účastníky uzavřené smlouvy.