Opodstatněná diskriminace neexistuje
Ústavní soud zamítl stížnost senátorů, kteří se snažili zabránit diskriminaci malých obcí pokud jde o rozdělování peněz ze státního rozpočtu. Ústavní soud označil tuto formu diskriminace, kdy obce dostávají na občana mnohem méně peněz než jiné obce, zejména větší města, za opodstatněnou. Výslovně uvedl, že „z ústavního hlediska je plně opodstatněné, pokud zákonodárce s odlišnými kategoriemi obcí zachází odlišně a diferencuje je do 14 skupin na základě počtu obyvatel.“ Rozhodnutí ústavního soudu v této věci je nutné odmítnout, protože opodstatněná diskriminace neexistuje. Buď diskriminace je, nebo není, a pokud existuje, je to neústavní, neboť diskriminace do právního státu a moderní společnosti nepatří.
Nelze říct, že občan musí platit stejně vysoké daně, ať žije kdekoli, a současně říct, že tyto jeho daně budou rozdělovány ve prospěch těch, kteří se rozhodli žít ve velkých městech – jakoby by peníze vybírané na daních měly stejnou váhu, ale peníze vydávané státním rozpočtem zase jinou. Občan Dolní Lhoty má nárok na stejně dobrý chodník jako občany Prahy a nesmí být jen proto, že žije v malé obci, považován za občana kolikáté kategorie. Tedy nelze vybírat stejně, a dávat podle kategorií.
Nehovořím o státní správě – větší obce, které tuto státní správu vykonávají, musí dostat od státu více na tuto službu, která je navíc. Hovořím o samosprávě, kde je diskriminace ostudná a nemorální.
A jen pro připomenutí: Starosta Dolní Lhoty musí znát, umět a zvládnout často mnohem víc než primátor Prahy. Ten má na znalosti i práci lidi, starosta Dolní Lhoty jen svou hlavu, občas sekretářku, někdy jednu dvě úřednice…Sám si často dělá smlouvy, sám vybírá místní poplatky…Náročnost kontaktu s lidmi je též nezměřitelná – starosta Dolní Lhoty z výkonu funkce nevyjde – s lidmi komunikuje na návsi, v hospodě, u doktora, v obchodě… A těžce musí obhajovat každé rozhodnutí orgánů obce. A co nemůže zcela určitě – odjet si za neplacenou dovolenou do Himalájí. Úplná spravedlnost neexistuje nikdy, a proto starosta Dolní Lhoty nebude mít nikdy plat pražského primátora, jakkoli by si jej zasloužil.
Ale to, že Ústavní soud obhajuje to, že máme občany první, druhé až čtrnácté kategorie pokud jde o příspěvek na ně jejich obcím, není omluvitelné ani obhajitelné. Pokud Ústavní soud došel k názoru, že rozdělování peněz ze státního rozpočtu v samosprávě je diskriminační, nikdy nemůže vyslovit, že diskriminace je oprávněná. Odkaz na to, že je to věc politického rozhodnutí, je navíc téměř skandální. Každý zákon je v parlamentu totiž věcí politického rozhodnutí – výklad ústavního soudu tedy znamená, že politikové mohou schválit vše?
Ne. Ústavní soud je tady od toho, aby právě politickým rozhodnutím, která jdou proti základním principům právního státu, udělal přítrž. A máme-li zakotvenu v našem ústavním pořádku rovnost občanů, pak tato rovnost se dotýká i příspěvku „na každou hlavu“ do rozpočtu obcí. Žádný jiný přístup nemůže v právním státě obstát.
Osobně se obávám jedné věci – aby starostové, ne-li celá zastupitelstva, nezačala stávkovat. Za něco, co zní jako z jiného století – za rovnost svých občanů před zákonem. Protože pak by teprve bylo vidět, jak jsou ti „malí“ pro chod státu důležití.
© Mgr. Jana Hamplová
advokátka