PRÁVNÍ PRAXE

OBCÍ A MĚST

V OTÁZKÁCH

A ODPOVĚDÍCH

Mgr. Jana Hamplová

Srpen 2008
Dne 20. a 29. května 2008 uspořádala členka redakční rady Moderní obce a advokátka
Mgr. Jana Hamplová za mediálního partnerství Moderní obce dva odborné vzdělávací semináře pro starosty, místostarosty, tajemníky a úředníky obcí a měst.
Jeden se uskutečnil v Praze a druhý ve Frýdku-Místku. Semináře byly zaměřeny na každodenní právní praxi samosprávy a setkaly se s velmi dobrým ohlasem.
V jejich rámci zaznělo řada praktických dotazů, které jsme pro Vás zaznamenali,
a přinášíme je pro čtenáře spolu s odpověďmi. 
PRAVOMOC STAROSTY

Jak je to s funkcí starosty tam, kde není zvolena rada? Může vykonávat celou pravomoc rady, anebo jsou z toho nějaké výjimky?

Starosta v obci, v níž není ustanovena rada obce, nevykonává její pravomoc zcela. Zákon stanovuje výjimky[1], kterými jsou tyto:

  1. starosta nesmí rozhodovat ve věcech obce jako jediného společníka obchodní společnosti
  2. starosta nesmí vydávat nařízení obce
  3. starostovi nepřísluší stanovit rozdělení pravomocí v obecním úřadu, zřizovat a zrušovat odbory a oddělení obecního úřadu
  4. starosta nestanovuje celkový počet zaměstnanců obce v obecním úřadu a v organizačních složkách obce,
  5. starosta nepřezkoumává na základě podnětů opatření přijatá obecním úřadem v samostatné působnosti a komisemi

Za zmínku stojí, že naopak cokoli, co by měl rozhodovat sám v pravomoci rady, může za použití analogie (=obdobný postup) s ustanovením §105 zákona o obcích předat radě. Můžeme totiž usuzovat, že pokud citované ustanovení zákona o obcích říká, že „Starosta pozastaví výkon usnesení rady obce, má-li za to, že je nesprávné. Věc pak předloží k rozhodnutí nejbližšímu zasedání zastupitelstva obce“, může tak učinit v pozici „rady“ vždy, kdy se mu to jeví jako účelné.

Starosta tedy nevykonává vše, co rada obce, a naopak řadu věcí může sám přenést na zastupitelstvo.

Může starosta sám obce prominout někomu dluhy, které má dotyčný vůči obci? Například na nájemném?

Podle § 85 zákona o obcích může prominout pohledávku (nebo se vzdát práva) zastupitelstvo obce, je-li hodnota pohledávky či práv vyšší než 20.000,- Kč[2], tedy je-li částka nižší, rozhoduje  rada obce. To znamená, že pokud není rada zřízena, tato pravomoc spadá pochopitelně do pravomocí starosty obce.

Závěr tedy zní – starosta může prominout dluh vůči obci do 20.000,- Kč v případě, že vykonává pravomoc rady obce. Jinak dluh prominout nesmí.

Pokud by tak přesto učinil, tento úkon by byl absolutně neplatný, a obci by mohly  vzniknout komplikace. Proto se vyplatí ohlídat si, kdo co má za obec schvalovat. Starosta by v daném případě mohl být trestně odpovědný za zneužití pravomoci veřejného činitele. 

Může zastupitelstvo omezit starostovy pravomoci usnesením?

Opět se dostáváme do jiné pozice v obci, kde je rada, a v obci, kde je jen zastupitelstvo a rada není zřízena.

Obecně lze říci, že nelze měnit zákon – tedy to, co starostovi, ať přímo jako starostovi nebo starostovi v pozici rady, svěřuje závazná právní norma, nemůže změnit usnesením nikdo, tedy ani zastupitelstvo. 

Pokud se však jedná o jinou sféru než přímo právní úkony obce – například o jednání o družbě s jiným městem, neformální setkávání starostů v mikroregionech,  tedy takové činnosti, kdy zákon o obcích nenařizuje, kdo by za  obec měl jednat ve smyslu platnosti právních úkonů (nepočítáme-li to, že starosta jako osoba zastupující navenek jedná automaticky),  umím si představit, že zastupitelstvo svým usnesením rozhodne, že za obec navenek bude v případě jednání na mikroregionu jednat za obec místostarosta nebo ten a ten zastupitel, a starosta to musí respektovat. Tedy částečně lze starostu „okleštit“, ale nikoli nad rámec obligatorně (povinně) stanovených pravomoci v zákoně o obcích.

Nelze například obhájit praxi, že by zastupitelstvo svěřilo rozhodování o nájmech bytů jednomu ze zastupitelů, nebo dokonce soukromé osobě.    

Co vlastně starosta může sám bez ostatních orgánů obce?

Starosta je osobou jednající za obec navenek. To z něj ale nedělá statutárního zástupce obce, jak se občas říká a dlouhá léta (a naštěstí marně) prosazovalo v právnických kruzích. A je to tak dobře.

Rozdíl mezi statutárním zástupcem (například jednatelem obchodní společnosti), a osobou jednající navenek je totiž ten, že právní úkon statutárního zástupce je téměř vždy platný a daný subjekt zavazuje,  a pokud překročí své kompetence, obchodní společnost může maximálně chtít po něm škodu – smlouvu, kterou tento jednatel podepsal, ale musí ctít, ať se jí to líbí nebo ne. 

Obec je toho uchráněna – starosta, když překročí svou pravomoc, obec svým podpisem nezavazuje a právní úkon je absolutně neplatný.[3] To je velmi vysoká ochrana obce proti neuváženým krokům starosty, ať úmyslným nebo neúmyslným, ale také značné riziko pro smluvní partnery obce. Proto si dnes banky, katastrální úřady, obchodní partneři a další subjekty nechávají předkládat nejen smlouvy, ale též usnesení zastupitelstev apod., aby měli jistotu, že právní úkon byl schválen tak, jak schválen být měl.

Pravomoci starosty[4], které může realizovat sám, definuje zákon o obcích, a lze je specifikovat takto:

  1. Starosta zastupuje obec navenek.

Je to on, který realizuje právní úkony, které schválilo zastupitelstvo nebo rada, tedy podepisuje smlouvy, právní korespondenci, a takto je vnímám veřejností. Může též samozřejmě vést jednání za obec, je to on, s nímž se setkávají smluvní partneři nejdříve. Na této pozici získává starosta nejvyšší přirozenou autoritu.

  • Starosta jmenuje a odvolává se souhlasem ředitele krajského úřadu tajemníka obecního úřadu a stanoví jeho plat podle zvláštních předpisů

Ani zde není starosta zcela „svobodný“, protože musí postupovat v souladu s ředitelem krajského úřadu. V praxi z toho vznikají často patové situace, osobně si neumím představit, že by pozici tajemníka zastával člověk, kterého nechce vedení obce, a drželo jej tam vedení krajského úřadu „násilím“, a naopak. 

  • Starosta odpovídá za včasné objednání přezkoumání hospodaření obce za uplynulý kalendářní rok, z toho vyplývá, že musí realizovat sám takové úkony, aby byl tento úkol splněn.  
  • Starosta plní úkoly zaměstnavatele podle zvláštních předpisů, uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci obce a stanoví jim plat podle zvláštních předpisů, ale jen pokud není v obci tajemník obecního úřadu. Pokud tajemník v obci je, tato pravomoc starostovi naopak nepřísluší.
  • Pokud není v obci rada obce, jmenuje vedoucí odborů, odvolává je a stanoví jim plat, z čehož vyplývá, že je-li v obci rada, tuto pravomoc starosta nemá.
  • Starosta může po projednání s ředitelem krajského úřadu svěřit komisi výkon přenesené působnosti v určitých věcech (tedy státní správu).
  • Starosta může požadovat po Policii České republiky spolupráci při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, a to zcela sám bez toho, že by potřeboval schválení radou nebo zastupitelstvem, je to čistě na jeho úvaze.
  • Odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce – jak tak učiní je jeho volbou.
  • Zabezpečuje výkon přenesené působnosti v obcích, kde není tajemník obecního úřadu, tj. dohlíží na výkon státní správy v obci.
  • Může rozhodovat o některých záležitostech samostatné působnosti obce svěřených mu radou obce, což může být:
  • ukládání pokut ve věcech samostatné působnosti obce
  • rozhodování o uzavírání nájemních smluv a smluv o výpůjčce
  • Plní obdobné úkoly jako statutární orgán zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů vůči uvolněným členům zastupitelstva a tajemníkovi obecního úřadu.
  • Starosta může pozastavit výkon usnesení rady obce, má-li za to, že je nesprávné. Věc pak předloží k rozhodnutí nejbližšímu zasedání zastupitelstva obce. Jedná se o velmi významné oprávnění, pokud si uvědomíme, že tím starosta může zcela změnit to, jak zákon rozděluje pravomoci orgánů obce. 
  • Zpravidla řídí zasedání rady a zastupitelstva.

Jak je vidět, zcela samostatně může starosta obce realizovat velmi málo skutečných právních úkonů, působí spíše jako vrcholný reprezentant. Tak je v praxi „větším pánem“ starosta malé obce., který vykonává i pravomoc rady, než v obci či městě, kde je rada zřízena.

To neznamená, že funkce starosty byla málo významná. Jeho osobní autorita a prestiž často převyšují zákonné pravomoci, a v řadě obcí a měst je starostovo slovo velmi vlivné a jeho názor rozhodující. 

 
Může starosta v obci, kde není rada obce, sám uzavírat smlouvy o dílo?

Pokud jde o smlouvy o dílo, zákon o obcích neupravuje, kdo má o nich rozhodovat, spadají tedy do tzv. zbytkové pravomoci, která náleží radě obce. S tou výhradou, že zastupitelstvo by si mohlo rozhodování o těchto smlouvách předem vyhradit. Pokud si tedy zastupitelstvo nevyhradilo pravomoc schvalovat smlouvy o dílo, a v obci není rada, uzavírá tyto smlouvy o dílo sám starosta obce. Musí však mít pro danou smlouvu oporu v rozpočtu, to znamená, že pokud na akci nejsou vyčleněny peníze v rozpočtu obce, nemůže samozřejmě podobnou smlouvu  uzavřít.

Jak má starosta obce, kde není rada, zaznamenávat svoje rozhodnutí? Zákon to neřeší.
 
Přestože to zákon neukládá ani neřeší, doporučuji zaznamenávat rozhodnutí starosty písemně – aby byl o těchto rozhodnutích a uzavřených smlouvách přehled. Je to důležité nejen pro „bezpečnost“ starosty, ale též pro právní jistotu zejména ve smluvních vztazích.  
 
ČLEN ZASTUPITELSTVA

Může být omezeno právo zastupitele vystoupit k věci, například tak, že může mluvit k jednomu bodu jen jednou?

Řízení zastupitelstva je velmi složitou disciplínou (ostatně jako řízení každého zasedání kolektivního orgánu). Proto zákon přepokládá, že zastupitelstvo si vydá svůj jednací řád, ve kterém stanoví podrobnosti o jednání[5]. Ale ani to není jednoduché – jednací řád by neměl opisovat zákon (i když pokud tomu tak je, není to zásadní chyba, jen to často činí text nepřehledným), a naopak nesmí zákon měnit a nesmí být proti jeho účelu.

S tou výhradou, že někdy při nesoudnosti zastupitelů může být zasedání neefektivní a obstrukční, měly by pro jednací řád, a tedy pro pravidla zasedání platit tyto zásady:

Zastupitelé by měli mít možnost hovořit k věci tak často, jak potřebují. K některému bodu tak může být diskuze hodinu, k jinému naopak žádná. Omezovat četnost a dobu vystoupení zastupitelů proti jeho vůli nelze, bylo by to proti smyslu mandátu a jeho nepřípustným omezením.

Něco jiného je vzájemná dohoda všech o tom, že své příspěvky nebudou protahovat nad určitý časový úsek, tedy dohoda o tom,  jaká budou zastupitelé ctít mezi sebou určitá nepsaná pravidla. Funguje to často více než striktní jednací řád, navíc právně sporný.

Tedy odpověď na danou otázku – podle mého názoru nelze omezovat právo zastupitele ani časem, ani četností jeho vystoupení. To přesto, že někdy to může být velmi složité.[6]

Častým jevem bývá pojem „ukončení diskuze“, kterou může navrhnout kdokoli kdykoli a bez rozpravy se o ní hlasuje. Často tak koalice ukončuje diskuzi, kterou vede opozice. S tou výhradou, že někdy se může ukončení diskuze jevit jako jediné rozumné v danou chvíli, to považuji za nepřípustné omezení zastupitelů při výkonu jejich funkce.

Jediné omezení, které je zcela legitimní, je odebrat zastupiteli slovo, když evidentně nehovoří k bodu programu. Pravidla se ctít musí, a nelze mluvit kdykoli k čemukoli.    

Co dělat se zastupitelem, který chodí na zasedání jednou dvakrát za celé volební období?  Lze mu účast nařídit?

Pokud člen zastupitelstva nechodí na zastupitelstvo, i když je to jeho povinnost[7], nelze s tím v praxi dělat téměř nic. Může to mít vliv na jeho odměňování, ale to i tak je vesměs symbolické. Nařídit mu účast nelze – už mu ji nařizuje zákon. Pokud ani jeho nedbá, pak už jen voliči v dalších volbách mohou vystavit účet – pravda je, že účast či neúčast není někdy ani pro voliče důvodem k tomu, aby známou místní osobnost (lékaře, učitele, sportovce…) nevolili. 

Obdobně je to s úkoly pro zastupitele – jeho splnění závisí na jednoznačné dobrovolnosti. Přesto, že zákon mluví jinak.

Může občan na veřejném zasedání člena zastupitelstva beztrestně urážet jen proto, že je to politik?

Urážet nemá nikdo nikoho. Kritika je přípustná jen tehdy, je-li přiměřená jak co do obsahu, tak co do formy. Přestože se to v našich krajích moc nenosí, už jsem zaznamenala první případy, že zastupitel žádal omluvu, v jednom případě ji vysoudil a získal finanční satisfakci 30.000,- Kč, v druhém dokonce 250.000,- Kč (!!!) – za vulgární článek v oficiálním místním tisku. To přesto, že v právní praxi a rozhodování soudů existuje úzus, že politik (obdobně jako celebrity kulturního života) musí vydržet jaksi více. Nepochybně ano, ale nemusí si zase dát líbit všechno, přesáhne-li to určitou přijatelnou mez.

Právo na ochranu osobnosti má každý, politiky, tedy ani komunální, nevyjímaje. Jde o to, jak důsledně se budou slovním útokům.bránit.

A pozor – obdobně to platí mezi politiky navzájem – nevybíravá urážka na půdě zastupitelstva mezi zastupiteli může mít stejnou dohru – povinnost omluvit se nařízenou soudem.

Ochranu osobnosti upravuje občanský zákoník v § 11.[8] 

 
STAROSTA A MÍSTOSTAROSTA

Když má obec více místostarostů, který z nich má právo zastupovat starostu?

Pokud má obec více místostarostů, mělo by být určeno, co který má na starost (pak tyto věci řeší primárně, tedy v pořadí i před starostou), a také to, který je ten „první“ v řadě, který zastupuje starostu v době nepřítomnosti, resp. pořadí, v jakém zastupují. Proto se v praxi vžilo označení první místostarosta, druhý místostarosta, a osvědčuje se. 

Může místostarosta zastoupit starostu i v případě, že je starosta na radnici přítomen, resp. je přítomen v ten den v práci?

V praxi se takové věci zase tak často neřeší, a jde také o to, jak ho zastoupit – podepisovat za něj by v době, kdy je starosta přítomen, místostarosta neměl[9], ale například za něj může vést jednání, má-li starosta na práci něco jiného, a bude-li jím o to místostarosta požádán. 

Když starosta nesvolá zastupitelstvo v termínu, který je řádně schválen, může toto zasedání svolat místostarosta?

Pokud jde zřejmé, že zastupitelstvo svoláno nebude, může jej svolat místostarosta. Plní tím totiž jen usnesení samotného zastupitelstva, které rozhodlo o termínu.

Když se starosta odvolává, musí to být zdůvodněno?

Chtělo by se říct – mělo by. Ale zákon žádnou takovou povinnost neukládá. Pokud zastupitelstvo většinově rozhodne, že starosta se odvolává, je odvolán.

Musí být nový starosta zvolen hned?

Nemusí. Zákon dává pro volbu prostor, maximálně však 6 měsíců.

KDO MŮŽE SVOLAT ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA

Může zasedání zastupitelstva svolat tajemník městského úřadu? Může svolat zasedání zastupitelstva řadový zastupitel?

Ani tajemník, ani jednotlivý zastupitel, nemůže svolat zasedání zastupitelstva. Z toho je jedna výjimka. Starosta je povinen svolat zasedání zastupitelstva obce, požádá-li o to alespoň jedna třetina členů zastupitelstva obce nebo hejtman kraje. Nesvolá-li starosta toto zasedání zastupitelstva obce, učiní tak místostarosta, popřípadě jiný člen zastupitelstva obce. Je to obrana před tím, kdyby starosta blokoval zasedání zastupitelstva – například jen proto, aby nebyl odvolán z funkce.[10]

 
ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA

Stanoví nějaký jiný právní předpis pro zasedání zastupitelstva další podmínky, než jsou uvedeny v zákoně o obcích?

Zasedání zastupitelstva, aby proběhlo řádně, musí splňovat ze zákona o obcích tyto podmínky:

  • musí být veřejné
  • musí být řádně svoláno
  • jeho konání musí být řádně zveřejněno[11]

Z toho vyplývá, že se musí konat v prostorách, které umožňují účast veřejnosti, a o jeho konání musí být informována veřejnost včetně programu zastupitelstva.

Paradoxně ze zákona nevyplývá, že se musí konat na území obce – ale bývá to pravidlem.

Pro zasedání je pak zejména důležité, aby právní úkony, které zastupitelstvo přijme, splňovaly nároky předpisů občanského práva pro platnost právních úkonů – musí být určité, srozumitelné, vážně míněné, v souladu s dobrými mravy a nesmí obcházet zákony.[12]

ODSTOUPENÍ Z FUNKCE

Může vzít člen zastupitelstva zpět své odstoupení z funkce starosty, nebo je to nevratný krok?  

Odstoupení z funkce starosty je nevratný jednostranný právní úkon. Proto jej nelze vzít zpět, a to ani pět minut poté, co byl učiněn. Podobně je to s jinými jednostrannými úkony tohoto typu – odstoupení z funkce radního, místostarosty, člena výboru, komise apod.

Když odstoupí člen rady, může do doby, než je zvolen nový člen rady, rada zasedat a rozhodovat?

Bylo by lépe, aby rada byla napřed doplněna, ale domnívám se, že zasedání rady, byť bez jednoho člena, je obhajitelné, resp. neumím si představit, že by jen z toho důvodu například její právní úkony prohlásil soud za neplatné, pokud o nich rozhodla nadpoloviční většina všech členů z toho počtu, jak má  být rada obsazena (podstatné totiž je, aby přijetí rozhodnutí bylo většinou hlasů toho počtu, jako by rada byla úplná).

Právně čisté by ale bylo radu na nejbližším zasedání, nebo mimořádném zasedání, doplnit. 

Pokud odstupuje člen rady, může uvést datum odstoupení do budoucna? Například zašle 1. května odstoupení k 1.7. Je to možné?

Podle mého názoru to možné je. Odstoupení je jednostranný právní úkon, a dispozice s ním náleží jen tomu dotyčnému člověku, tedy i stanovení dne, k němuž odstoupení směřuje. 

 
PŘEKROČENÍ PRAVOMOCI

Když rada obce překročí své pravomoci a schválí věc, kterou mělo schvalovat zastupitelstvo, je to trestné? Pokud ne, jaké to má důsledky a jaká může být obrana?

Toto je otázka na samostatný článek, ale v zásadě lze k tomu říct obecně toto:

  1. To, že rada schválí něco, co spadá do pravomoci zastupitelstva, nelze bez dalšího považovat za trestný čin – je to kolektivní orgán, mohl se splést nebo si mylně vyložit zákon. V některých případech, když úmysl (tedy vědomé jednání) bude prokazatelný a celkové jednání naplní některé znaky trestného činu, nelze však trestní odpovědnost zcela vyloučit.
  2. Důsledky pro právní úkon jsou spíše v tom, že tento právní úkon je absolutně neplatný. Například kdyby rada rozhodla o prodeji nemovitosti, takto podepsaná smlouva by byla absolutně neplatná. To s sebou nesen vážné právní dopady pro všechny smluvní strany.
  3. Obrana může být dvojí – buď využít dozorové pravomoci Ministerstva vnitra ČR, a např. v situaci již uzavřené smlouvy lze tuto smlouvu napadnout u soudu pro její absolutní neplatnost. V případě, který jsem uvedla, tedy v případě prodeje nemovitosti, však tyto věci „hlídají“ i samy katastrální úřady, a smlouvu, která není za obec řádně schválena v zastupitelstvu, nepřijmou, resp. vlastnické právo na jejím základě nepřevedou. Podobně je to i jiných subjektů, tedy mnoho takových nebezpečí přímo nehrozí.  

Jak bychom měli postupovat, když bývalý starosta změnil vůli zastupitelstva a podepsal jiné smlouvy, než zastupitelstvo schválilo? Jedná se o prodej nemovitosti za jinou kupní cenu, a katastr již dům převedl.

V případě, že byla schválena kupní cena jiná, než starosta uvedl do smlouvy, je v této části kupní smlouva absolutně neplatná, a protože cena je podstatnou náležitostí smlouvy, je neplatná smlouva jako celek.

Případ má několik roviny dalšího vývoje:

  1. Smírná – dohodnout s kupujícím dodatek smlouvy, ve která se napraví tato chyba tak, že kupní cena bude opravena a na účet obce doplacena. Tím by byly vztahy narovnány, respektive by šlo o uvedení stavu skutečného do souladu se stavem právním – zastupitelstvo schválilo smlouvu s jinou cenou, a pokud by i tuto jinou cenu kupující dodatečně akceptoval, nelze platnosti tohoto úkonu nic vytknout. 
  2. Sporná – kupující se bude bránit, pak nezbývá, než určovací žalobou dostat dům zpět do majetku obce, a znovu prodat. To by se mělo podařit, protože kupní cena je podstatnou náležitostí kupní smlouvy, a je-li tato část absolutně neplatná, je neplatná celá kupní smlouva (jak uvedeno výše). 
  3. V daném případě dále lze podat trestní oznámení pro zneužití pravomoci veřejného činitele na bývalého starostu obce, neboť se jedná o jasné naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu.[13]  Je pravděpodobné, že by skutečně byl odsouzen.

Může se stát, že zastupitelstvo překročí své pravomoci, nebo může jak nejvyšší orgán všechno?

Opět jde o otázku, na kterou by bylo nutné reagovat velmi obšírně. I zastupitelstvo může překročit své pravomoci – nemělo by například rozhodovat o tom, co spadá do státní správy (a někdy se o to z neznalosti snaží), nemělo by zasahovat do pravomoci starosty a rady.

V praxi jsem zaznamenala případy, kdy chtělo zastupitelstvo usnesením určovat, kdo bude vedoucím odboru, jak má rozhodnout stavební úřad apod. Nutno dodat, že veřejná správa je obor složitý, a někdy rozpoznat hranice pravomoci je v obci obtížné. V případě nejasností je vhodné se včas poradit s odborníky.

Rozhodně tedy zastupitelstvo obce nemůže všechno, ač si to někdy samo myslí. Pročíst si zákon o obcích či ho mít při ruce, když zasedání probíhá, je proto velmi užitečné.  

Když starosta nevykoná to, co mu uložila rada, i když je o to urgován, překračuje pravomoc? Jak v takovém případě postupovat? Jedná se o to, že starosta odmítl podepsat smlouvu, kterou  rada obce schválila, a to proto, že s ní osobně nesouhlasí a nechce na ní jako starosta figurovat

 
Podobné chování starosty je sice zvláštní, a asi mu nebude zastupitelstvem dlouho tolerováno, ale taková situace může nastat zcela objektivně a není nutno ji starostovi vždy zazlívat – má-li bytostné výhrady k dané smlouvě, ať jsou důvody jakékoli, je možné podpisem smlouvy za obec pověřit v podstatě kohokoliv – místostarostu, radního, člena zastupitelstva, advokáta – zkrátka jednat jako každý jiný subjekt.

Pokud se nejedná o stálý jev, že by starosta bojkotoval rozhodování orgánů obce, považovala bych za možné mu toto právo na názor tolerovat a chápat jej. Pokud by se jednalo o stálý stav, patrně je problém vážnější a měl by být zvolen starosta nový.

 
 
RADA OBCE

Je zápis ze zasedání rady obce veřejný nebo tajný? A co Usnesení?

Velmi častý jev v praxi je, že se odděluje (nemyslím graficky, ale obecně, pojmově) z mne neznámého důvodu zápis a usnesení. Usnesení je ale součástí zápisu, tedy ze zasedání zastupitelstva i rady existuje toliko jeden jediný celistvý dokument – zápis. Jeho součástí (a je jedno, zda je to  přímo v textu nebo za zápisem jako celkem), je usnesení.

Jak zápis ze zastupitelstva, tak zápis z rady, a též z výborů a komisí, jsou veřejné dokumenty. Pokud o ně občan požádá, musí mu být poskytnuty ve fotokopii. 

Má zastupitel právo na kopie zápisů z rady?

Zastupitel má nepochybně právo na kopie zápisů z rady, stejně jako má na ně právo každý občan. Jedná se – v případě zastupitele – o právo založené zákonem o obcích (ale to je paradoxně nevymahatelné soudně), a zastupitel i občan se může účinně opřít o právo na informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím dle zákona číslo 106/1999 Sb.

Mohou na zasedání rady obce docházet jiné osoby, než členové rady? Dá se toto nějak omezit nebo kontrolovat?

Zákon o obcích¨říká, že rada obce se schází ke svým schůzím podle potřeby, a že její schůze jsou neveřejné. Tedy na tyto schůze nemůže chodit veřejnost, a to ani zastupitelé.

Je z toho výjimka – rada obce může k jednotlivým bodům svého jednání přizvat dalšího člena zastupitelstva obce a jiné osoby, tedy v podstatě kohokoliv.[14] Mělo by to být ale k bodu, ne že by tam někdo byl po celou dobu. Pokud si však rada trvale zve některé osoby (případ z praxe), praktická obrana je proti tomu obtížná.

Musí rada informovat zastupitelstvo o své činnosti, a pokud ano, v jakém rozsahu?

Rada by měla informovat zastupitele o své činnosti a v praxi se to zpravidla bez problémů děje. Většinou tak, že zastupitelům jsou automaticky poskytovány fotokopie zápisů z rady, občas je k nim poskytován na zasedání zastupitelstva shrnující komentář. Absurdní byly případy dřívějších let, kdy rada odmítala dát zastupitelům zápisy ze svých zasedání – tato praxe však již skončila.

Může na zasedání rady obce dojít člen zastupitelstva, který není jejím členem? 

Člen zastupitelstva, který není členem rady,  nemůže bez pozvání na zasedání rady chodit.

Může se zasedání rady obce účastnit s hlasem poradním člen kontrolního nebo člen finančního výboru?

Může, pokud bude radou přizván dle výše citované zákonné výjimky.

Může rada odvolat nebo jmenovat vedoucího odboru bez návrhu tajemníka?

O této otázce byly spory, podle zákona by bylo možné usoudit, že nikoliv, známe však již některé rozsudky, že k  odvolání došlo z iniciativy rady bez tajemníka, a toto bylo soudem přesto shledáno za správné. Osobně se domnívám, že formulace o nutném návrhu je v zákona nadbytečná – pokud ten člověk pracuje nedobře, ať to navrhne kdokoli (starosta, tajemník, kolegové z radnice), a rada uzná, že mají pravdu, měla by mít možnost se věcí zabývat a rozhodnout. Je to ku prospěchu kvality práce obecního úřadu.

Citace, že je to možné jen na návrh, měla být patrně obranou proti „politickým výměnám“ – zde už určitou ochranu poskytuje zákon o úřednících územních samosprávných celků a obecně zákoník práce. Zneužití v tomto směru navíc nebylo v praxi nijak četně zaznamenáno. 

ZASTUPITELSTVO OBCE

Může zastupitelstvo hovořit do personálního obsazení radnice, mám na mysli konkrétní jména na jaké místo?

Zastupitelstvu nepřísluší řešit pracovněprávní vztahy obsazení radnice. Může sice vyslovit, bude-li „nemoudré“, svůj názor, ale nedoporučuji to, je to ovlivňování možného výběru, a jako takové by mohlo být napadeno. Obecní úřad je v tomto směru od zastupitelstva legislativně oddělen, pokud jde o pravomoci v oblasti pracovně právní.

To neznamená, že se zastupitelstvo nemá zajímat o chod úřadu a kvalitu jeho práce – případné potíže by však mělo řešit s osobami k tomu určenými – radními, starostou, tajemníkem, kteří mohou v tom kterém případě zasáhnout.   

Může zastupitelstvo určovat radě obce, jak má rozhodovat v některých otázkách její pravomoci? Například pokud jde o smlouvy o nájmu?

Zákon o obcích je trochu nelogický, pokud jde o rozdělení pravomocí. Tak například přes zastupitelstvo musí jít prodej každého metru pozemku, a o často vysokých lukrativních nájmech rozhoduje rada obce. V každém případě platí, že do pravomocí, které radě určuje zákon, zastupitelstvo zasahovat nesmí. Maximum možného je doporučení („ZO doporučuje radě obce, aby ten a ten nebytový prostor byl pronajat za minimálně tu a tu cenu“), kterého se rada může držet, ale nemusí – a nelze jí to zazlívat. Radní „pouze“ riskují, že nebudou-li opakovaně dbát většinového rozhodnutí zastupitelstva, mohou být ze svých funkcí odvoláni.

Může se člen rady bránit odvolání soudní cestou?

Pokud byly splněny všechny zákonné podmínky, tedy hlavně to, že odvolání proběhlo na řádně svolaném zasedání zastupitelstva a nadpoloviční většinou všech jeho členů, nelze se odvolání bránit soudní cestou. Nejedná se o vztah pracovněprávní, ale o výkon volené veřejné funkce.

Zažila jsem v praxi případ, kdy se o neplatnost odvolání z funkce místostarostky jedna zastupitelka soudila – neúspěšně.A je to tak správně. Kdybychom totiž připustili, že je „právo být ve funkci i po odvolání“, na radnicích by se nám začali hromadit bývalí starostové a místostarostové.    

Může rada přenést svou pravomoc na zastupitelstvo proto, že věc se jí rozhodovat nechce?

Ani k tomu by nemělo docházet bez dalšího – je to možné jen takto

  1. Rada rozhodne – nějak, a požádá starostu, aby její rozhodnutí pozastavil, a přenesl na zastupitelstvo, a starosta tak učiní v rámci své pravomoci.
  2. Jedná se o věc, kterou zákon neupravuje, a rada bude iniciovat, aby si rozhodování vyhradilo zastupitelstvo, a ono tak učiní.
  3. Rada si vyžádá od zastupitelstva doporučení, a potom v jeho intencích rozhodne – lze použít v obou případech.

Naopak tam, kde pravomoc rady vykonává starosta, si podobné přenesení umím představit, a to za použití ustanovení o pozastavení usnesení rady (viz výše).

Na druhé straně však z praxe znám mnoho případů, kdy zastupitelstvo rozhodovalo za radu, a tady platí !není žalobce, není soudce“, tedy pokud se tímto nezačne někdo do hloubky zabývat, ve většině případů to projde bez povšimnutí.  

Může být člen zastupitelstva trestně stíhán za své hlasování?

Tento případ už v České republice máme, a to v Českém Krumlově. Je to velmi výjimečné, ale představit si to umím, pokud bude prokázáno, že to hlasování mělo v rozporu se zákonem někomu způsobit prospěch, event. jinému škodu, nebo se jednalo o korupci, tedy pokud to hlasování naplnilo jasné znaky některého trestného činu a bylo úmyslné a vědomé. Podle mého názoru nelze stíhat zastupitele jen proto,, že naplnil znaky skutkové podstaty některého trestného činu“, ale současně hlasoval v dobré víře, že je to vše v pořádku, jen třeba nezná podrobně zákon. Tedy v obecné rovině si podobnou odpovědnost neumím představit, ale v některých výjimečných případech se to může stát, a trestní stíhání pak bude na místě. Podobných případů však bude určitě minimum – možná jeden za více let.   

Mohou na zasedání zastupitelstva novináři fotit a filmovat?

Pokud tím neruší průběh zasedání, nelze jim v tom bránit. Podobně to je s fotografováním a pořizováním zvukových záznamů.

 

Může požádat člen zastupitelstva, aby se mohl účastnit zasedání výboru nebo komise? Musí ho výbor nebo komise pozvat?

Účast na zasedání výboru zastupitelstva nebo komise rady je nutné posuzovat analogicky např. podle zasedání rady – účastnit se může tehdy, je-li pozván (a je jedno, zda na svou žádost nebo z iniciativy výboru nebo komise). Jinak na zasedání těchto orgánů nemá přístup.

 
SMLOUVY OBCE

Může být ve smlouvě s obcí zakotveno ustanovení, že smlouva není veřejná?

Do smluv se dá napsat leccos, ale to ještě neznamená, že to tak musí být opravdu a že je to správné. Obecně lze říct, že všechny smlouvy, které se uzavírají na obci, jsou smlouvy veřejné, zastupitel, a také občan, mají právo na jejich kopie (se zakrytím osobních údajů jako např. rodné číslo), tedy to, že se do smlouvy napíše, že je tajná, neznamená, že je to v souladu se zákonem, a že to tak skutečně má být.

A co když smlouva údajně obsahuje obchodní tajemství?

Nelze vyloučit, že součástí smlouvy může být obchodní tajemství, ale co to je obchodní tajemství přesně definuje obchodní zákoník – za obchodní tajemství tedy nelze považovat a prohlásit kde co.

Podle obchodního zákoníku tvoří obchodní tajemství

  • veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem
  • které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu
  • nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné
  • mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.

Všechny tyto atributy musí být splněny současně. Z toho je zřejmé, že nelze za obchodní tajemství označit bez dalšího jakoukoli smlouvu nebo její část

Je cena díla obchodní tajemství?

Cena díla ve smlouvě uzavřené s obcí nemůže být nikdy obchodní tajemství, a je vůbec sporné, zda cena splňuje znaky možného obchodního tajemství i dle obchodního zákoníku.

Kdo všechno může podepisovat smlouvy za obec?

Za obec může podepsat (pozor – ne schválit)

  1. starosta – v první řadě jako osoba jednající navenek
  2. místostarosta
  3. pověřený radní
  4. pověřený zastupitel
  5. pověřený pracovník úřadu
  6. advokát na základě plné moci
  7. kdokoli na základě plné moci

Plnou moc uděluje ten orgán¨obce, který smlouvu schvaluje – nepostačuje zmocnění např. starosty obce (pokud nejde o smlouvu, kterou schvaluje rada, a on nevykonává její pravomoci).  Jak je vidět, nemusí to být pouze starosta, kdo za obec podepisuje dokumenty.  

Na kterém místě smlouvy má být doložka dle § 41 zákona o obcích, a musí být jako doložka označena?

Doložka podle § 41 zákona o obcích může být umístěna v textu i za textem, vždy ale by měla být umístěna před podpisovou část dokumentu. Jako doložka dle § 41 nemusí být označena – postačí, že smlouva její obsah zahrnuje v textu a účel zákona je tím naplněn.

Způsobuje nedostatek doložky podle § 41 neplatnost smlouvy?

Doložka podle § 41 zákona o obcích je laicky řečeno věc především užitečná. Má hned několik významů:

  1. Evidenční – na každém dokumentu najdete, kdy a kým byl schválen, a lépe se pak vyhledává daný zápis.
  2. Deklaratorní – dává najevo, že vše proběhlo řádným a zákonným způsobem
  3. Důkazní – V případě, že je podepsána lživě, je dokladem o úmyslu překročit pravomoc tím, kdo dokument podepsal

Pokud na dokumentu není, může to znamenat dvojí:

  1. není tam „omylem“, z „nepořádku“, a to přesto, že dokument byl řádně schválen – pak je dokument platný i bez této doložky
  2. není tam proto, že dokument řádně schválen nebyl – a pak je absolutně neplatný

Jinými slovy to znamená, že neexistence doložky nezpůsobuje sama o sobě neplatnost, má toliko deklaratorní charakter, ale to v žádném případě nesnižuje její důležitost. Katastrální úřady a jiné instituce už doložku povinně vyžadují. A naopak – uvedení doložky nezpůsobuje platnost , pokud je na dokumentu uvedena lživě.

Jaký je váš názor na smlouvy o budoucích smlouvách? Kdo je schvaluje, a je dobré na základě takové smlouvy umožnit investorovi stavět na pozemku, který není doposud jeho? 

Smlouva o smlouvě budoucí, ať jde o cokoli, bývá někdy nutností. Je to však velmi složitá problematika pokud jde o její obsah, a obec by neměla v tomto případě jednat bez právníka. Uveďme alespoň to základní:

  1. Smlouvu o smlouvě budoucí schvaluje vždy ten orgán obce, který schvaluje smlouvu samu.  Nemůže tedy smlouvu o smlouvě budoucí podepsat „jen tak“ starosta s tím, že nejde ještě o „hlavní“ smlouvu.
  2. Smlouva musí být precizně vypracovaná, aby pak nedocházelo u samotné smlouvy k dohadům, jak má vlastně být uzavřena.
  3. Vždy mít na mysli „krizový scénář“ – tedy postup, když smlouva „padne“ – tedy nebude uzavřena. Na to se zapomíná nejčastěji.

Osobně jsem odpůrcem nechat kohokoliv co budovat na pozemku na základě smlouvy o budoucí kupní smlouvě – je to příliš rizikové. V případě, že nedojde k uzavření samotné smlouvy, je totiž obec povinna například uhradit zhodnocení svého majetku, a to nemusí být vždy málo.

V každém případě bych ke smlouvám tohoto druhu vždy přizvala osobu s právnickým vzděláním, a nejen to, osobu se zkušenostmi jak s veřejným, tak obchodním právem.

Zažila jsem v praxi mnoho rozestavěných staveb, od kterých investor odešel, a tyto stavby zůstaly majiteli jako přítěž, a dokonce případy, kdy pak majitel musel zaplatit zhodnocení majetku, například vybudované inženýrské sítě. Tyto důsledky by měly být dobře právně ošetřeny, a to právní laik většinou nezvládne dobře.

Je-li v hlavičce smlouvy namísto „Obec“ uvedeno  „Obecní úřad“, je to vážná chyba?

Je to velmi vážná chyba, způsobuje to absolutní neplatnost smlouvy. Obecní úřad není subjekt práva, to je jedině obec, v těchto věcech už byly vyneseny rozsudky, které podobné smlouvy za neplatné jednoznačně označily. 

Můžete uvést některá jednání, kdy by bylo možné označit rozhodnutí zastupitelstva v rozporu s dobrými mravy a tím neplatné?

Uvedu ta jednoznačná – kdyby si formou darů zastupitelé rozebrali obecní rozpočet, kdyby rozhodli o tom, že v rámci veřejné komunikace se vybuduje na účet obce i příjezd k vybraným soukromým domům (náhodou příbuzných zastupitelů), když by si zastupitelé vzájemně rozprodali obecní majetek, kdyby vysoce nadhodnotili cenu díla pro dodavatele jen proto, že se jedná o politicky spřízněnou osobu apod.

Může obec uzavřít ústní smlouvu?

Ne vždy zákon předepisuje písemnou formu jako formu povinnou. Obecně lze říct, že obec, stejně jako každý jiný subjekt, může uzavřít ústní smlouvu, v praxi to však bude výjimečné – už proto, že smlouvu jako takovou vždy musí schválit k tomu oprávněný orgán obce, takže minimálně v zápise bude o této smlouvě záznam. Vyloučit to ale nejde, v zákoně o obcích není nikde uloženo, že obec musí uzavírat pouze písemné smlouvy. V každém případě však s ohledem na veřejnoprávní základ obce je nutné písemnou formu v každém případě doporučit.

OBECNÍ ÚŘAD

Jsou platy zaměstnanců obecního úřadu veřejné?

Platy zaměstnanců., vyjma hromadné sumy v rozpočtu, nejsou veřejné. Je to chráněný osobní údaj. Nejenže se nesmí poskytovat na žádost, ale ani „samovolně“ sdělovat třetím osobám.

Je veřejný plat starosty a místostarosty?

Odměny starosty a místostarosty jsou veřejný údaj.

Co když se dostávají úředníci obecního úřadu do rozporu s volenými orgány? Kdo je „rozsoudí“?

Tyto situace nejsou neobvyklé. Je tomu tak zejména proto, že často rozhodnutí volených orgánů narazí například na to, že z odborného hlediska, resp. profesionálního hlediska, to rozhodnutí není dobré – a úředníci na to upozorní. Jsou pak dvě možnosti – buď je vedení města osvícené a dobré rady umí přijmout, anebo naopak – kritik rozhodnutí se dostává na černou listinu.

Ač lze chápat ten přístup, že volené orgány si nechtějí nechat mluvit úředníky do svých rozhodování pokud jde o jejich obsah, je jistě pozitivní, když radu odborníků – úředníků neodmítnou. Nehovořím však o soukromém názoru úředníků, ale o odborné erudici.

V těchto souvislostech spolu nejvíce „bojují“ se svými zastupiteli úředníci vykonávající státní správu, typicky zejména stavební úřady či útvary ochrany životního prostředí. Zastupitelstva často nechápou, že tito úředníci jsou sice zaměstnanci města, ale nejsou jim podřízení pokud jde o výkon jejich práce – nejsou proto například povinni vydat na povel stavební povolení pro město. Jedním z negativních důsledků zdvojeného modelu státní správy je právě toto – velký vliv samosprávy na faktický výkon státní správy, a to zejména v oblasti územních a stavebních řízení.

Kdo rozsoudí tyto neshody – těžká otázka. Ve větších městech by to mohl být tajemník, který je „styčný důstojník“, v těch menších to musí zvládnout sami aktéři. Přirozenéhoé soudce není.      

STŘET ZÁJMŮ

Jaké mohou postihnout starostu a radní sankce za porušení zákona o střetu zájmů?

Nový zákon o střetu zájmů se začíná v praxi velmi vehementně projevovat, a na světě máme již první žaloby za porušení povinnosti veřejných funkcionářů. Jak budou soudy rozhodovat, to se ukáže časem.

V případě, že starosta či radní poruší své povinnosti podle zákona o střetu zájmů[15], může jim být uložena citelná finanční sankce.

Porušení povinnosti může (ve stručnosti)  spočívat v nepodání majetkových přiznání, v hlasování ve střetu zájmů, aniž tento střet oznámí, a pak vyloženě vědomé jednání ve prospěch někoho blízkého. Sankce jsou následující: pokuta do 30.000,- Kč, pokuta do 100.000,- Kč a pokuta do 500.000,- Kč, to odlišeno podle závažnosti porušení povinnosti. Žalobu na zastupitele, kterého se dotýká splnění daných povinností, může podat kdokoli, a jak je zřejmé z již podaných žalob, půjde často o vyřizování i politických účtů. 

OBEC VERSUS OBČAN         

Které informace nemusím občanovi poskytnout? Je žádostí o informace dotaz, proč rada rozhodla, jak rozhodla?

Začněme od konce – žádost o sdělení, proč který orgán rozhodl, jak rozhodl, není žádostí o informace. Pokud jde o to, které informace nemusí obec poskytnout, tak jejich výčet lze nalézt v zákoně 106/1999 Sb. Obecně však lze říci, že co není označeno jako utajované, je veřejné, a jako pomůcka může sloužit i to, že lze poskytovat pouze informace existující – tedy na žádost informace se tato informace nemusí vyrábět. Poskytovat nemusíte též pracovní, dosud neprojednané („nehotové“)  materiály, a listiny z  řízení, která nejsou skončena. Veřejná správa je jinak ovládána principem publicity, tedy maximální veřejnosti, a tento přístup je nepochybně správný. Na druhé straně někdy naopak poskytnutím informace, která se poskytovat nesmí, můžete výrazně zákon porušit. Hranice mezi poskytnutím a neposkytnutím je někdy tenká, a v případě nejasností je dobré se poradit.

Jak postupovat, když jeden občan neustále zahrnuje radnici dotazy na všechno a všechny, jedná se o cca 100 dopisů za 3 měsíce.

Každá rada drahá, hlavně obrnit se trpělivostí, a opět platí obecné zásady:

  1. nemusí se odpovídat opakovaně na totéž
  2. lze odkázat na dřívější odpověď
  3. na to, čemu nerozumím, co je zmatečné, urážlivé, nelogické odpovídat nemusím – požádám o zpřesnění
  4. odpovídám jen v mezích zákona – ne vše je žádost o informace, ne na vše musíte odpovídat

Připomínám dále jednu podstatnou věc – ať je dopis nazván jakkoli, a ať je adresován komukoli, posuzujeme vždy

  1. dopis podle obsahu (název není podstatný)
  2. předáme (předložíme) jej tomu, kdo jej má pravomoc řešit (ač je adresován starostovi, a týká se nájmu bytu, předáme jej k projednání radě obce, a to pisateli sdělíme)

Může podat občan na obec žalobu pro smlouvu, kterou obec uzavřela s někým jiným? Máme případ, kdy občan zažaloval neplatnost smlouvy mezi obcí a investorem pro její nevýhodnost.

To je velmi složitá problematika, ovšem velmi aktuální. Obecné soudy již tyto žaloby začínají připouštět tam, kde občan osvědčí naléhavý právní zájem. Tedy obecně lze říct, že podobnou žalobu na určení absolutní neplatnost smlouvy mezi městem a investorem může podat každý,  kdo osvědčí zájem na věci – ten zájem může spočívat v tom, že jsem občan obce, která tuto smlouvu uzavřela, a jako občana mne nevýhodnost poškozuje finančně – tím, že má smlouva přílišný a nevýhodný dopad na rozpočet obce. Soud pak smlouvu posuzuje bez ohledu na to, zda si to smluvní strany smlouvy přejí. Je tomu tak proto, že obec je veřejnoprávní subjekt, spravuje věci veřejné, obecně řečeno majetek všech svých občanů, a měla by jednat hospodárně. Pokud tak nejedná, může se opravu ocitnout před soudem a smlouvu jí odvážný občan zruší. Pro smluvní partnery je to velká hrozba, ale někdy i podobné řešení může být na místě.

Pro úplnost dodávám, že podobně by bylo možné uvažovat i o smlouvách mezi státem a dalšími osobami – viz zveřejněné případy pro stát nevýhodné privatizace nemocnic. Tedy veřejnoprávní sektor by měl dbát hospodárnosti, a pokud ne, mohou být jeho smlouvy podrobeny soudnímu přezkumu. Nejsou to spory snadné, ale ve své podstatě reálné.

Má to, že zastupitelstvo nebylo řádně svoláno a zveřejněno, vliv na smlouvy, které na něm byly schválené? Jaké mohou být důsledky?

Veřejnost zasedání zastupitelstva, jeho řádné svolání, zveřejnění jeho konání na úřední desce spolu s programem, jsou podstatné náležitosti pro to, aby byly právní úkony schválené na tomto zastupitelstvu platné. Okolnosti svolání zasedání soudy zkoumají, pokud je namítáno, že svolání neproběhlo řádně. Pokud jde o obec, je proto vhodné, aby si pečlivě vedla evidenci o organizačních záležitostech svolání zastupitelstva, a podobně jako u prodeje nemovitostí například na pozvánku uváděla, od kdy do kdy byla zveřejněna na úřední desce obce.

Kdyby zastupitelstvo nebylo svoláno řádně, kdyby nebylo veřejné, byly by právní úkony na něm přijaté prohlášeny za absolutně za neplatné v případě, že by je někdo soudně napadl.

Jaká jsou práva občana vůči radnici?

Občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo především volební (volit a být volen do orgánů obce), a dále hlasovat v místním referendu za podmínek stanovených zvláštním zákonem, a spolu se všemi, kdo mají na území obce nemovitost, pak dále

  • vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem

(platí pravidlo, že ke každému bodu a vždy před aktem hlasování)

  • vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok, a to buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva obce

(nelze tedy toto právo omezit na písemné vyjádření a předem)

  • nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy (rozumějme fotokopie)
  • požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce; je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů

(pravda je, že projednat znamená věcí se „nějak“ zabývat, vyhověno být nemusí a projednání může být čistě formální – v tom případě, kdy zastupitelstvo jedná „nemoudře“)

  • podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; orgány obce je vyřizují bezodkladně, nejdéle však do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů

(podotýkám, že .věc musí řešit k tomu oprávněný orgán, ať je to adresováno komukoliv, tento nadepsaný orgán by však s tím měl být seznámen, zejména je-li podnět adresován radě nebo zastupitelstvu).

Když obec ukládá pokutu, je něčím vázána, nebo může uložit pokutu jakou chce?

Při ukládání pokud je obec vázána pojmem „přiměřeně“ – má se na mysli přiměřeně porušení a okolnostem. Záleží na jejím uvážení, ale měla by přihlížet k závažnosti, době trvání, okolnostem… Někdy i samo uložení pokuty může být nepřiměřené, někdy lze sáhnout po vyšší částce. Ani stát nemůže ukládat pokuty libovolně, v odvolacích řízeních jsou někdy pokuty snižovány pro nepřiměřenou přísnost. Pokuta by měla být přiměřenou sankcí, ne nepřiměřenou „šikanou“.

DŮLEŽITÉ POJMY

Co je to veřejný zájem?[16]

Pojem veřejný zájem, který je skloňován v obcích častěji než kdekoli jinde, není nikde blíže specifikován upraven, protože to ani není možné. Nejjednodušší je říci, že veřejný zájem končí tam, kde začíná zájem soukromý. Vždy s tím však nevystačíme.

Osobně bych posuzovala veřejný zájem v souvislosti s pojmem dobré mravy[17] – tento pojem komentáře charakterizují jako „pravidla morálního charakteru, která společnost v dané době a v dané kultuře akceptuje jako daná“. V některých publikacích dokonce nalezneme přímo odkaz, že výklad pojmu veřejný zájem musí být vykládán právě v souladu s pojmem dobré mravy. Existují dále určitá pomocná kritéria, podle kterých lze zájem veřejný od zájmu soukromého odlišit.

  1. Prospěch z realizace by měl mít větší počet neurčitých lidí než jen těch, které realizace omezuje či jinak poškozuje
  2. V případě, že jde o věc, která nějak zasáhne do života soukromé sféry lidí, musí jít o věc, kterou nelze nijak jinak realizovat (nemá jiné řešení a je nutná)
  3. Nejde o věc, která zásadním způsobem mění místně obvyklé situace, a byla uměle vyvolána (například radnice se rozhodne uprostřed města vybudovat nějakou stavbu, která se do něj nehodí, a to jen proto, že hodlá zanechat po sobě určitý výtvor, a odvolává se na veřejný zájem)
  4. Na povrch by neměl nezvykle vystupovat neobvyklý finanční profit úzké skupiny subjektů jako primární cíl
  5. Neměly by být zatajovány negativní dopady akce, resp. neměla by být o ní jednostranná informovanost
  6. Veřejnost zájmu by se neměla týkat jen subjektivního hodnocení, ale měla by být zřejmá objektivně, i třetím osobám

V každém případě platí, že i obec podléhá platnému právu, a je-li něco v rozporu s dobrými mravy, jde o rozpor se zákonem, nepožívá toto jednání oprávní ochrany a nemůže být zájmem veřejným. V každém případě platí, že hranice mezi zájmem veřejným a soukromým není nepropustná. Je nutné vždy posuzovat tento problém z více úhlů a dle konkrétních okolností daného případu.

Co si mám představit pod pojmy „obligatorní“ a „fakultativní“ 

Obligatorní – když je něco povinné, obligatorní právní úprava např. znamená, že se od ní nelze dohodou smluvních stran odchýlit.

Fakultativní – opak obligatorní. Znamená, že něco být „může“, ale nemusí. Např. fakultativní sociální dávky jsou ty, které mohou, ale nemusí být přiznány.

Můžete objasnit rozdíly mezi fyzickou a právnickou osobou, pokud jde o smlouvy?

Osobou v právním smyslu je osoba fyzická, tedy člověk. Ten je nositel uceleného souboru právních způsobilostí a absolutních práv a svobod. České právo považuje za fyzickou osobou kteroukoli lidskou bytost bez ohledu na bližší specifikaci. Fyzickou osobou je tedy i malé dítě, důchodce, i cizí státní příslušník atd.

Právnická osoba je osoba odvozené povahy („umělý útvar“), protože svou existenci odvozuje od různých hledisek osob fyzických. Zatímco fyzická osoba „vzniká“ narozením, právnická ke svému vzniku potřebuje vždy určitý právní akt. Mezi právnické osoby řadíme například obchodní společnosti, nadace, fondy aj. , a také samozřejmě obce. 

Je nutné tedy z hlediska právního odlišovat např. :fyzická osoba – Jan Novák a právnická osoba – „Jan Novák – s.r.o.“ Jde o dva různé subjekty a nelze je ztotožňovat.

Pro smlouvy platí, že velmi podstatnou otázkou je, s kým uzavírám smlouvu. Chtějte proto živnostenský list, občanské průkazy, výpis z obchodního rejstříku. U právnických osob je důležité, aby smlouvu podepsala k tomu oprávněná osoba. Tuto oprávněnost si nechejte vždy prokázat. Do hlavičky smlouvy přesně vepište správné údaje druhé strany smlouvy.

Pozor dále na to, že v případě manželů by měli smlouvu uzavírat oba, dotýká-li se jich obou.

Co je to pojem relevantní a co je to pojem irelevantní?

Relevantní informace je informace podstatná pro danou věc. Relevantní skutečností mající vztah k věci je např. informace o tom, že člen zastupitelstva je současně pracovníkem obce, a nemůže tedy funkci zastupitele vykonávat pro neslučitelnost, irelevantní je v této souvislosti už informace, jakou práci dotyčný vlastně vykonává, protože to nemůže nic změnit na podstatě věci.

Co si mám myslet o tom, je-li v návrhu smlouvy napsáno, že jde o smlouvu inominátní?

Občanský a obchodní zákoník upravují základní typy smluv, které vznikají v občanskoprávních a obchodněprávních vztazích. Neupravují je však vyčerpávajícím způsobem – účastníci mohou uzavřít jakoukoli smlouvu, která neodporuje zákonu, přičemž název smlouvy si vytvoří sami. Pak jde o smlouvy inominátní, tedy nepojmenované. Příkladem může být smlouva o opravě a údržbě obecního rozhlasu, smlouva o spolupráci apod. Jsou to smlouvy, jejichž názvy si sami vymýšlíme, anebo prostě necháme v názvu právě tento pojem.

Jaký je rozdíl mezi státní správou a samosprávou?

Státní správa je veřejná správa uskutečňovaná státem. Lze ji také charakterizovat jako určité společenské řízení, které uskutečňuje stát. Sám pojem státní správa je chápán dvojím způsobem – jednak jako souhrn orgánů, které ji vykonávají, jednak jako výkon samotný (činnost.). Státní správu vykonávají státní orgány, které jsou vázány zákony a mohou využít mocenského postavení státu.

Samospráva ve vztahu k obcím je pak souhrn záležitostí, které si obec spravuje samostatně, jde o formu územní samosprávy. Do této oblasti nemůže obci nikdo zasahovat, obec je vázána pouze zákony, samostatně hospodaří se svým majetkem atd. Jinými slovy je to okruh věcí, které spravuje někdo jiný než stát, protože je to účelnější.

Co působí v praxi problémy, je zdvojený model státní správy a samosprávy pod jednou střechou. Jak orgány obce, tak úředníci, častou tápou, co je co, co mohou a co nikoliv. 

Obce vykonávají tedy působnost přenesenou (státní správa) a samostatnou (výkon samosprávy). Pojem veřejná správa je pak zastřešující –  obsahuje oba tyto pojmy – státní správu i samosprávu.

MÍSTNÍ REFERENDUM

Lze hlasovat v místním referendu o odvolání starosty? Pokud ne, o čem hlasovat v referendu obecně nelze vůbec?

V místním referendu lze rozhodovat obecně o všem, co zákon nezakazuje, a lidová tvořivost může být různá. Zákon nepřipouští hlasovat o těchto otázkách:

  1. o místních poplatcích a o rozpočtu obce nebo statutárního města (pochopitelně – nikdo by sobě neodhlasoval poplatky)
  2. o zřízení nebo zrušení orgánů obce nebo statutárního města a o jejich vnitřním uspořádání (tj. zda bude či nebude zřízena rada, kolik bude místostarostů apod.)
  3. o volbě a odvolání starosty nebo primátora územně nečleněného statutárního, primátora statutárního města a primátora hlavního města Prahy, místostarosty nebo náměstka primátora, členů rady obce, města, městského obvodu nebo městské části, členů rady statutárního města a hlavního města Prahy a dalších členů zastupitelstva obce, zastupitelstva statutárního města, jakož i volených nebo jmenovaných členů dalších orgánů obce a statutárního města
  4. jestliže by otázka položená v místním referendu byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy

Například ad absurdum otázka – je starosta hlupák nebo ne?

  • v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení

Například stavební řízení.

  • o uzavření veřejnoprávních smluv k výkonu přenesené působnosti
  • o schválení, změně nebo zrušení obecně závazné vyhlášky obce (opět – nelze hlasovat o zákonech, a tedy ani o obecně závazných vyhláškách obce)
  • jestliže od platného rozhodnutí v místním referendu do podání návrhu na konání místního referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců

Je to obrana proti opakování téhož.

A čem  lze tedy rozhodovat v místním referendu?

Těch otázek je téměř nekonečno – uveďme například ta nejvíce typická

  • o odtržení obce od jiného, „mateřského“ města
  • o změně územního plánu obce (nedávno rozhodl ve svém nálezu Ústavní soud)
  • o povinnosti obce vymáhat náhradu škody
  • o povinnosti obce odstoupit od smlouvy
  • o tom, zda má nebo nemá město privatizovat bytový fond a jak

Určitě by se našlo i dost témat, u kterých by otázka byla sporná – pak nezbývá než vyčkat, zda bude otázka připuštěna jako legitimní dozorovým orgánem.  

DOTACE A JEJICH ODVODY ZPĚT DO STÁTNÍHO ROZPOČTU

Může nám jako obci stát předepsat 100% penále?

Toto penále předepisuje stát (prostřednictvím Finačního úřadu) často, ale tato výše je protizákonná – to proto, že je proti dobrým mravům. Danou výši by ani stát v případě soudního sporu neobhájil. Obvyklá výše penále, aby byla obhajitelná, je dnes do cca 20%.

Jak se bránit účinně rozhodnutím finančních úřadů o penále a vrácení dotace?

Obrana odvisí od konkrétního případu – pokud je opravdu vážné porušení podmínek dotace (například byla vydána na něco jiného, dílo je výrazně menšího rozsahu apod.), musí se počítat s tím, že dotace nebo její část bude muset být opravdu vrácena. Pokud jde o bagatelní prohřešky (minoritní počet metrů kanalizace, o pár týdnů pozdější kolaudace, neposlání listiny s vyhodnocením včas…), je dobré se důsledně bránit, protože je vysoká šance na zrušení tohoto požadavku.

Pozor na formu právní obrany – to, že obce často žádají úspěšně o prominutí ministerstev, je pozitivní, ovšem nikdy bych nepodcenila i souběžný právní proces – odvolání, a v případě jeho zamítnutí podání správní žaloby. Na prominutí není právní nárok, a promeškáním lhůty k odvolání se obec jednou provždy zbavuje možnosti bránit se až soudní cestou.

A ještě jedno upozornění – to, že je odvolání zamítnuto, a je v textu uvedeno, že „proti tomuto rozhodnutí se již nelze odvolat“, neznamená, že právní obrana končí – nastupuje zmíněná správní žaloba – o možnosti jejího podání vás však nikdo poučovat nebude, to musíte znát sami. Pozor tedy na běh lhůt. I prominutí spíše vyřídíte, bude-li ministerstvo vědět, že věc může skončit až u soudu, že nejste zcela bezmocní a na prominutí odkázáni.     

OBECNÉ OTÁZKY

Proč vůbec existuje veřejná správa?

To je otázka spíše filozofická než právní, ale i na přednáškách práv nám vysvětlovali, že jsou dva základní důvody existence veřejné správy odlišné od soukromého sektoru.

Především je nutno vykonávat činnosti, na kterých se nedá vydělávat – a to je právě správa věcí veřejných jako faktická činnost, anebo sice by na nich šlo vydělávat, ale z obecného principu se na nich vydělávat nechce, protože by to znamenalo popření práv některých skupin občanů – například školství, zdravotnictví apod. 

Do veřejné správy tedy zařazujeme to, na čem vydělávat nelze, ale co je současně potřeba zajišťovat, anebo to, na čem by vydělávat šlo, ale vydělávat na tom jako společnost z morálních a jiných důvodů nechceme.

V rámci veřejné správy pak vznikly dva základní druhy této správy – státní správa a samospráva.

Co když stát uloží svými zákony povinnosti, které není možné splnit? Máme na mysli třeba kanalizace do určitého data apod. Nejsou na to peníze.

Stát se nemůže zcela zbavit odpovědnosti za to, co se v obcích děje. Na to je veřejná správa příliš propojena.

Neumím si představit, že by obec byla nějak postihována za to, že objektivně nemá peníze na splnění povinností, které jí stát (EU) uložil zákony  či směrnicemi.

Ukládá-li stát takové povinnosti, musí rovněž vytvořit mechanismy, aby obec na podobné investice dosáhly – pokud takové mechanismy nevytvoří, ztěží může takové „nemožné plnění“ vymáhat. Pokud však vytvoří například dotační mechanismus s určitou reálnou spoluúčastí obce, má právo chtít, aby obce byly v tomto směru aktivní a své povinnosti splnily.  

Může se stát zbavit odpovědnosti za dění v obcích?

To nemůže nikdy. Když si uvědomíme to, že stát dává obcím pravidla, v nichž se pohybují, a finance, v jejichž mezích hospodaří, nemůže na druhou stranu říkat – obce jsou samostatné a nezávislé, a proto mne jejich problémy nezajímají. To už proto, že výkon  veřejné správy je jeho starostí – a pokud mu obec přestane fungovat, stejně to musí řešit pozicí správce obce.

Je tedy v bytostném zájmu státu, aby měl zdravé, finančně soběstačné obce, které budou vykonávat veřejnou správu. A pokud dojde k nějakému excesu, neměl by dávat od obcí ruce pryč, ale přesně naopak – nabídnout pomoc.

© Mgr. Jana Hamplová

advokátka