Výbory zastupitelstva kraje: Pravomoci, povinnosti, praktické otázky
Zákon číslo 129/2000 Sb. o krajích upravuje problematiku výborů zastupitelstva v hlavě páté, nazvané Orgány zastupitelstva a rady. Vzhledem k tomu, že ve všech krajích již byly výbory ustaveny, vzniká řada praktických otázek spojených s jejich činností. Pokusím se na některé odpovědět.
Které výbory zastupitelstvo kraje zřídit musí a které může
Zastupitelstvo kraje zřizuje některé výbory povinně, jiné podle svého uvážení.
a) výbory povinné (obligatorní)
Zákon stanoví jako povinné (obligatorní) tři výbory. Jedním je výbor finanční, druhým výbor kontrolní a třetím výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost.
Čtvrtý výbor jako povinný zřizují kraje, v nichž podle posledního sčítání lidu žije alespoň 10% občanů hlásící se ke stejné národnosti, ovšem nikoli české. Tento výbor se nazývá výbor pro národnostní menšiny.
b) ostatní výbory
Zde je prostor k tomu, aby zastupitelstvo kraje zřídilo další své výbory, a to podle svého uvážení, podle potřeb kraje a jeho specifik. Mohou tak vzniknout výbory nejrůznějšího obsahu, vždy však platí, že by mělo jít o oblast samostatné působnosti kraje. Jinak je zastupitelstvo kraje prakticky zcela “svobodné” v tom, kolik a jaké výbory si zřídí.
Členství ve výboru zastupitelstva kraje
a) Kdo může být členem výboru
Členem výboru se může stát prakticky každý občan kraje starší 18 let. Z toho existují určité výjimky:
- předsedou výboru musí být vždy člen zastupitelstva kraje
Tento požadavek je pochopitelný, protože zaručuje kontinuitu s prací zastupitelstva jako celku a je přímou vazbou na tento zřizující orgán.
- členem kontrolního a finačního výboru nemohou být:
Hejtman, zástupce hejtmana, ředitel krajského úřadu a osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na krajském úřadu. To mimo jiné znamená, že členy kteréhokoli výboru být mohou.
- ve výboru pro národnostní menšiny jsou členy i zástupci národnostních menšin, pokud jde deleguje svaz utvořený podle zvláštního zákona
Tímto zákonem je zákon číslo 83/1990 S. o sdružování občanů, ve znění pozdějších přepisů. Toto ustanovení je nutno vykládat tak, že v případě, že v kraji existuje národnostní menšina výše popsaná, a svaz této menšiny deleguje do výboru své zástupce, tito se stávají jeho členy.
b) počet členů výboru
Opět jsou zde odlišná pravidla u výboru obligatorních a výborů ostatních.
Obligatorní výbory (vyjma výboru pro národnostní menšiny) musí mít vždy lichý počet členů, a to neméně pět.
Ostatní výbory musí mít vždy lichý počet členů, a to nejméně tři.
c) kdo volí členy výboru
Členy výboru volí zastupitelstvo kraje, to též volí předsedu. Není tomu tedy tak, že zastupitelstvo zvolí členy výboru a tito pak ze svého středu zvolí předsedu. Podobný postup může existovat pouze v rovině neformální s tím, že zastupitelstvo bude názor potencionálních členů výboru respektovat.
Způsob práce výborů
Výbory jsou iniciativní a kontrolní orgány zastupitelstva kraje. Nemají tedy žádnou vlastní působnost v tom smyslu, že činí nějaké úkony navenek kraje. Všechny výstupy z výborů jsou určeny vždy zastupitelstvu kraje.
Zastupitelstvu předkládají výbory stanoviska a návrhy. Pod těmito pojmy si lze představit v podstatě cokoli, co směřuje z výboru vůči zastupitelstvu.
K tomu, aby se jednalo o stanovisko či návrh výboru jako celku, musí být přijato usnesení. K přijetí usnesení výboru je nutná nadpoloviční většina hlasů všech (nikoli přítomných) členů výboru. Usnesení se vyhotovují písemně, podepisuje je předseda výboru. Tato usnesení je nutno chápat jako veřejná ve smyslu zákona číslo 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.
Zde je namístě připomenout, že podat návrh zastupitelstvu kraje může i jednotlivý člen výboru: V případě, že není zastupitel, tak jako občan kraje podle § 12, odst.2, písm. e) zákona o krajích. Může se tak v praxi stát, že člen výboru, který velmi zásadně nesouhlasí se stanoviskem či návrhem výboru jako celku, dostane i “svůj” návrh na program jednání zastupitelstva právě tímto způsobem.
Výbory se scházejí dle potřeby. Zákon neřeší situaci, kdy by obligatorní výbory byly sice zřízeny, ale nepracovaly by. Řešení by zůstalo patrně na zastupitelstvu, které samo by mělo mít zájem na činnosti těchto výboru pro jejich významnost.
V této souvislosti by stálo za úvahu přijmout určitá základní pravidla pro činnost výborů, kterými by zastupitelstvo kraje dalo pro činnost výborů pokyny. V těchto pravidlech by mohlo být stanoveno, kolikrát ročně výbory zasedají, jak často předkládají zprávy o činnosti zastupitelstvu, jak se eviduje docházka do výborů atd. Přijetí podobných pravidel může předejít budoucím problémům.
Zákon dále stanoví, že výbory plní úkoly, kterými je pověří zastupitelstvo. S tímto ustanovením vystačíme u výborů fakultativních, nikoli však u výborů zřizovaných povinně.
Tyto tři výbory mají totiž stanovenysamostatné úkoly v § 78, odst. 4),5) a 6),a tyto úkoly plní bez ohledu na to, zdali jim je zastupitelstvo stanoví nebo ne. Naopak – plnit je musí i proti případné nevůli zastupitelstva. Zde je velmi důležitá právě činnost kontrolní – výbory sice nemohou samy cokoli řešit, nicméně již identifikace nějakého problému výrazně ovlivňuje práci zastupitelstva.
Je však pravdou, že stejně jako u obcí může zastupitelstvo kraje “nepohodlné” kontrolory ve výborech vyměnit za jiné a poslušnější. Tento problém je však již mimo oblast práva, to je spíše v rovině politické. Věřme však, že krajská zastupitelstva jsou si plně vědoma důležitosti zpětné vazby na kvalitu své vlastní činnosti, a tuto zpětnou vazbu jim právě funkční a aktivní výbory mohou poskytnout.
© Mgr. Jana Hamplová
advokátka