Lze označit názvy ulic v jiném než českém jazyce?
Nedávno schválila rada města v Českém Těšíně v „Zásadách označování ulic a jiných veřejných prostranství města Český Těšín“, že názvy ulic budou vedle názvu českého označeny také v polském jazyce. Lze to vůbec? A za jakých podmínek? Může si město označovat ulice tak, jak chce? I tak se ptali občané města. V následujícím textu se pokusím přinést odpověď na otázku, za jakých podmínek to možné je a za jakých nikoliv.
Problematiku označování ulic upravuje Vyhláška číslo 326/2000 Sb. o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel
Tato vyhláška dává obcím, pokud jde o označení ulic, následující pravomoci a povinnosti:
- Stanovit provedení tabulek k označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy včetně barvy a velikosti jednotně pro celé území obce (§1)
Obec tedy volí barvu tabulek, písma, jejich velikosti, ¨jedinou podmínkou je, že toto označení musí být jednotné, nemůže se odlišovat v různých částech města.
- Další podmínkou je, že tabulky musí být umístěny viditelně (§2).
- Tabulky s názvem ulice mají přesná pravidla, kam se umisťují – je to vždy na začátku a na konci každé ulice a před a za křižovatkou s jinou ulicí.
4. V §3 je upraven způsob označení v případě, že se ulice označují i v jiném než českém jazyce, a to takto:
„Uvádějí-li se názvy ulic a ostatních veřejných prostranství v obci též v jazyce národnostní menšiny, je název v jazyce národnostní menšiny umístěn na téže tabulce pod názvem v českém jazyce. Velikost a typ písma jsou ve shodném provedení.“
U obou jazyků se použije stejné písmo i stejná velikost (typ), barva může být podle tohoto znění jiná.
Vyhláška tedy nestanuje podmínky, za jakých lze označit název ulice i jiným než českým jazykem, stanovuje pouze technické parametry.
A kde tedy nalezneme právní úpravu, která umožňuje dvojjazyčné označení ulic? V zákoně o obcích (obecní zřízení) číslo 128/2000 Sb.
Podle §84, odst.2, písm. s) tohoto zákona rozhodovat o zřízení a názvech částí obce, o názvech ulic a dalších veřejných prostranství spadá do pravomoci zastupitelstva, o věci tedy nemůže rozhodovat rada města, a to ani cestou přijímaných obecných zásad, jakkoli se to může s ohledem na střet státní správy a samosprávy jevit sporné.
Pokud by o těchto otázkách rozhodovala rada, mohlo by se jednat o neoprávněný orgán obce, a podle § 41 zákona o obcích by to způsobovalo absolutní neplatnost takového právního úkonu.
Dále musí být beze zbytku naplněn postup dle §28, odst.2 zákona o obcích, tedy
- o označení v jazyce národnostní menšiny musí požádat prokazatelně příslušníci této národnostní menšiny
- tuto žádost musí projednat a doporučit výbor pro národnostní menšiny.
Jedná se o obligatorní (povinné) náležitosti, jejichž současné splnění je podmínkou platnosti rozhodnutí o označení názvu ulic ve dvojím jazyce
Právní úprava § 29 zákona o obcích zní doslovně takto:
§29
(1) Název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství se uvádějí vždy v českém jazyce. Ulice nebo jiná veřejná prostranství se nepojmenovávají podle jmen žijících osobností veřejného života.
(2) V obci obývané příslušníky národnostních menšin se název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství a označení budov státních orgánů a územních samosprávných celků uvádějí též v jazyce národnostní menšiny, jestliže se podle posledního sčítání lidu hlásilo k této národnosti alespoň 10 % občanů obce, pokud o to požádají zástupci příslušné národnostní menšiny prostřednictvím výboru pro národnostní menšiny a pokud ten svým usnesením návrh doporučí.
Pokud tedy uděláme rekapitulaci zákonného postupu podle platné právní úpravy ve věci označení názvu ulic i jiným než českým jazykem, dojdeme k následujícímu výčtu
- Musí jít o město (obec), ve kterém žije národnostní menšina, k níž se hlásilo při posledním sčítání lidu nejméně 10% občanů obce.
- Musí existovat písemná žádost příslušníků této národnostní menšiny o označení názvů ulic v jazyce národnostní menšiny doručená orgánům obce
- Musí existovat doporučující usnesení výboru pro národnostní menšiny, aby bylo žádosti vyhověno
- Zásady (pravidla) týkající se označování ulic musí přijmout k tomu oprávněný orgán, kterým je dle zákona o obcích výhradně zastupitelstvo.
- Pokud se v podobných zásadách (pravidlech) upravuje též ukládání sankcí nebo stanoví povinnosti, musí mít tyto zásady (pravidla) právní formu obecně závazné vyhlášky, která může být rovněž přijata pouze zastupitelstvem, musí být zveřejněna po dobu 15 dnů na úřední desce města a její účinnost může být stanovena nejdříve 15. dnem od jejího vyhlášení.
- Označení ulic ve dvou jazycích musí splňovat kritéria vyhlášky, tj. písmo musí být stejné velikosti a typu.
Z toho též vyplývá výčet negativní:
- Žádné město ani obec si nemůže označit ulice dvojjazyčně, pokud v něm nežije národnostní menšina výše uvedená.
- Žádné město ani obec nemůže označit ulice dvojjazyčně, pokud o to tato menšina nepožádá.
- Orgán obce (města) nemůže rozhodnout o dvojjazyčném označení bez doporučujícího usnesení výboru pro národnostní menšiny.
Musí orgán obce vyhovět žádosti národnostní menšiny?
Z textu zákona vyplývá, že jsou-li splněny výše uvedené zákonné předpoklady, orgán obce musí vyhovět (viz formulace zákona „se název … uvádějí též v jazyce národnostní menšiny). Jeho rozhodnutí tak pouze deklaruje splnění zákonných podmínek, resp. je konečným aktem celého procesu.
Otázkou zůstává, zda v případě, pokud by národnostní menšině nebylo vyhověno, mohla by se domáhat svých práv u soudu. Patrně ano – a to tak, že by požádala soud o vynesení rozsudku, kterým by příslušné obci (městu) byla uložena povinnost takto ulice označit. Problematické zůstává, kdo by byl k žalobě aktivně legitimován, neboť národnostní menšina není právní subjekt. Patrně by žalobu musel podat jednotlivec – jednotlivci této národnostní menšiny.
© Mgr. Jana Hamplová
advokátka