Opatrovník obce – současná protiústavní praxe nemůže obstát – 1. část – OPATROVNÍK V TRESTNÍM ŘÍZENÍ? Nemyslitelné.

Relativně minoritní, ale o to více zásadní, byla v těchto měsících nastolena otázka, zda je možné obci v trestním nebo občanskoprávním řízení ustanovit opatrovníka jako každé jiné právnické osobě. A proč je aktuální a zásadní? Protože se to v praxi děje, a to přesto, že jde o bezprecedentní zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu. Proto se této otázce budeme věnovat – v první částí řízení trestnímu.

Jak se přihodí, že obci je ustanoven opatrovník v trestním řízení

Snadno. Postačí například anonymní trestní oznámení, na základě kterého se stanou doposud nezjištění (!!!) zastupitelé podezřelí z trestného činu. Zdůrazňuji, že se jedná o období před jakýmkoli vyšetřováním. A na město přijde rozhodnutí tohoto znění:

„Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov rozhodla dne 24. 5. 2017 v trestní věci podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku takto:

 Podle § 45 odst. 2 trestního řádu per analogiam pro trestní řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit dosud neustanovení zastupitelé města Š., ustanovuji městu Š. k výkonu jeho práv poškozeného opatrovníka advokáta Mgr. M. B.“

Je to v pořádku? Rozhodně ne.

Ústava České republiky v Čl. 100, odst.1 zaručuje obcím právo na samosprávu: „Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, které mají právo na samosprávu.

Ústavní právo na samosprávu, do které práva poškozeného nepochybně spadají, nelze nikdy odebrat autoritativním Usnesením státního zastupitelství soudu, neboť citované ustanovení trestního zákoníku nelze nikdy aplikovat na jednotku územní samosprávy. Právo na samosprávu je právem ústavně chráněným, a samosprávu v žádné z věcí nelze přenést na jiný subjekt, než jsou oprávněné orgány obce. Ty jediné mají právo samosprávu vykonávat, a jejich rozhodování nelze nikdy nahradit rozhodováním ustanoveného opatrovníka. 

Postupem Okresního státního zastupitelství Brno-venkov je totiž odpíráno občanům města Š. právo na samosprávu, kterou vykonávají prostřednictvím řádně volených zástupců. Tyto volené zástupce nemůže nikdy nahradit jiný subjekt, protože tento postup by byl v rozporu se základními principy právního státu.

Usnesení Okresního státního zastupitelství Brno-venkov je tak bezprecedentním porušením ústavního pořádku České republiky, a protiústavním zásahem do práva na samosprávu města Š. 

Odůvodnění, které je v Usnesení uvedeno, je přitom neobhajitelné. Toto odůvodnění zní:

„Podmínkou ustanovení opatrovníka poškozené fyzické osobě je, že zákonný zástupce nemůže vykonávat svá práva, což se nejčastěji týká situace, kdy mezi zákonným zástupcem a poškozeným vyvstane kolize v zájmech, např. je-li zákonný zástupce podezřelým, či v tomto postavení vystupuje jiná osoba, která je osobou blízkou zákonnému zástupci. Další podmínkou je nebezpečí z prodlení. Je zřejmé, že citovaná právní úprava nedopadá na případy, kdy poškozeným je právnická osoba, a to i právnická osoba veřejného práva (obce, kraje). Poškozené právnické osobě, a to i obci nebo kraji, lze ustanovit opatrovníka podle § 45 odst. 2 trestního řádu per analogiím.“

Tedy v samotném odůvodnění se píše, že zákon ustanovení opatrovníka pro obce nepřipouští. Na samosprávu současně nelze v žádném případě použít postup per analogiam. Členové zastupitelstva nejsou žádní „zákonní zástupci“, ale volení členové nejvyššího orgánu města, který je nezastupitelný, a kterému nikdy nelze odebrat jeho pravomoci podobným Usnesením. Není dnes v českém právním řádu žádné zákonné cesty, jak by bylo možné jakýmkoli rozhodnutím odebrat obci či městu právo na samosprávu, vykonávanou volenými orgány.  

V Usnesení se dále píše:

 „Přitom podmínka, že hrozí nebezpečí z prodlení, která podmiňuje použití analogie, je v těchto případech splněna vždy, neboť v případech, kdy nastane střet zájmů mezi osobami, jež by měly za poškozenou právnickou osobu, případně obec, jednat a hájit její zájmy v trestním řízení, a osobami důvodně podezřelými ze spáchání trestného činu namířeného proti této právnické osobě, lze téměř vždy dovodit, že jménem právnické osoby nemá kdo v řízení vystupovat, a tedy ustanovení opatrovníka je naprosto nezbytné.

Vzhledem k tomu, že osobami podezřelými ze spáchání trestného činu jsou dosud blíže neustanovení zastupitelé města, tedy osoby oprávněné jednat za poškozené město Šlapanice, mohlo by dojít ke střetu zájmů mezi účastníky trestního řízení, proto bylo nutno rozhodnout o ustanovení opatrovníka.

Mgr. M. B. působí jako advokát se specializací mimo jiné na trestní právo, proto lze důvodně očekávat, že i opatrovnickou činnost v této trestní věci bude vykonávat ve prospěch poškozeného a jeho práva v tomto řízení náležitě hájit. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.“

Odebrat samosprávu jednotce územní samosprávy není možné v žádném případě. Nicméně lze se výrazně pozastavit nad obsahem odůvodnění v tom smyslu, že postačí být „podezřelým“, tedy osobou, na kterou někdo podal trestní oznámení, a s touto osobou se již dále nakládá tak, jako by skutečně trestný čin spáchala. Navíc v daném případě se ještě nejedná o žádné konkrétní osoby, ale doposud „blíže neustanovení“ (!!!) zastupitelé města.

Specializace advokáta na trestní právo je v případě, že oblastí v samosprávy je spíše nutná specializace na právo samospráv, je navíc dokladem o absolutním nepochopení obsahu a autonomie samosprávy v České republice.  

V případě, že by postup Okresního státního zastupitelství Brno-venkov měl být shledán v pořádku, lze si představit, že postačí podat přibližně 6300 trestních oznámení na zastupitele všech obcí a měst v České republice, a samospráva přejde Usneseními státních zástupců do rukou opatrovníků, a to přesto, že to právní úprava nepřipouští. Pokud se jeví postup protiústavní v celku, musí se tak jevit i v jednotlivém rozhodnutí.   

Dané Usnesení o ustanovení opatrovníka je tak zásadním, neobhajitelným a bezprecedentním zásahem do ústavně chráněného práva na samosprávu. 

Stát může zasahovat do samosprávy jen ve velmi omezené, respektive v minimální míře, a nikdy ji nesmí žádným svým zásahem odebrat. V daném případě se tak však stalo.

Není žádný důvod odmítnout, aby obec či město zastupoval starosta jako fyzická osoba a zástupce obce či města navenek. Zákon totiž konkrétně uvádí, že za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu. To, na základě ustanovení § 21 občanského soudního řádu, znamená, že za právnickou osobu jedná:

  • její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo
  • její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo
  • vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo
  • její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

Vidíte tam někde upravené zastupování obce? To totiž nenajdeme v o.s.ř., ale v zákoně o obcích č. 128/2000 Sb. – §103, odst.1: „Starosta zastupuje obec navenek.“

Činit úkony v trestním řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Obec jako právnická osoba není v citovaném případě žádným obviněným – to by mohli být jen jednotliví zastupitelé, ale nikdy ne ve fázi zahájení vyšetřování na základě trestního oznámení, tedy obviněným není nikdo před sdělením obvinění, tzn. ani starosta.  

Ale i ve fázi případného obvinění nastupuje hned několik otázek. Jde například o to, jaký vlastně by byl faktický vztah stíhané právnické osoby a konající osoby (starosty), což souvisí s tím, zda a jak bude mít právnická osoba možnost tuto fyzickou osobu v jejím jednání ovlivňovat a řídit. Jak víme, starosta není statutární zástupce obce, je jen „zástupcem navenek“. Nic tedy nebrání tomu, aby procesně obec zastupoval. Dále jde o to, kdo bude moci vůbec s orgány činnými v trestním řízení fundovaně hovořit, protože samospráva je složitý mechanismus s náročnou právní podstatou. Není představitelné, aby zastupitelé, kteří rozhodovali, přihlíželi zcela jiné osobě, jak dává v pozici poškozené orgánům činným v trestním řízení amatérská a nefundovaná vysvětlení o věcech, u kterých vůbec nebyla. Když si dále představíme, že by tato ustanovená osoba – opatrovník, mohla a měla schvalovat a vyjadřovat ke všem postojům obce či města v trestním řízení, dostáváme se do absurdní situace, že samosprávu aplikuje jedna ustanovená osoba, a to bez ohledu na Ústavu ČR. I odborné články uvádějí, že možná otázka náhrady škody, náhrady nemajetkové újmy, anebo vydání bezdůvodného obohacení jsou kroky, které zjevně překračují mandát i faktické možnosti „pouhé“ konající osoby – o to více osoby, která byla ustanovena jednotce územní samosprávy.

Role advokáta

V této zcela nepřehledné právní situaci je nutné zmínit ještě pozici advokáta. Nikdo nemůže obci zabránit, aby si pro dané trestní řízení nezvolila svého advokáta. Vzniká tak situace, kdy jsou zde řádně zvolené orgány obce, zástupce navenek – starosta, státním zástupcem ustanovený opatrovník (autorka článku tvrdí, že jde o protiústavní rozhodnutí), a advokát, kterého nikdo nemůže obci upřít. Soudní řízení pak může mít hodně zajímavé dimenze.    

Závěr?

Je zcela nemyslitelné, aby obci jako jednotce územní samosprávy jmenoval státní zástupce opatrovníka, na kterého přenese v dané věci samosprávu, garantovanou Ústavou ČR. Samosprávu nelze odebrat, právě proto, že jde o ústavní právo. Ani obecná právní úprava tak nestojí, protože na obce se v případě opatrovníka v textu zákona vůbec nemyslelo – to proto, že se ani myslet nemohlo. Pokud si soud toto právo odvozuje per analogiam, je to zcela bezprecedentní protiústavní výklad, který znamená nezákonnost celého řízení. 

© Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová

advokátka