AKTUÁLNÍ SOUDNÍ KAUZA
Malá obec přesvědčila soud zdánlivě nereálnou žalobou
„Jsem připraven žalobě obce s ohledem na základní principy spravedlnosti vyhovět, a státu uložit povinnost smlouvu uzavřít“, prohlásil překvapivě soudce.
Spolu se starostou malé obce Březová na Opavsku Pavlem Schneiderem se nám podařil v červnu tohoto roku beze vší nadsázky husarský kousek. Přesvědčili jsme okresní soud, aby byl připraven vyhovět žalobě, kterou by možná kolegové advokáti označili za nesmyslnou či zbytečnou, a bez jakékoli naděje na úspěch. A vůbec by ji nepodali. Musím dodat, že k podání dané žaloby nás též vedly spíše kroky principiální, než přesvědčení o tom, že nám soud vyhoví. Chtěli jsme však, aby zaznělo veřejně a nahlas, jak stát jedná v konkrétním případě s jednotkou územní samosprávy. A o co šlo? O jednání s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o možném zakoupení budovy, doposud ve vlastnictví státu, obcí Březová. Ale začněme popořádku.
Budova se sídlem obecního úřadu
Obec jednala se státem se vší vážností o přímém prodeji nemovitosti, a to o pozemku p. č. st. 127/1 v k. ú. Březová u Vítkova včetně budovy č. p. 106 na něm stojící, ve které se mimo jiné doposud nachází sídlo Obecního úřadu Březová. Na odkoupení budovy od státu měla obec vážný a naléhavý zájem, který lze bez dalšího nazvat zájmem veřejným. Chtěla mít na chátrající budovu v centru obce vliv, a jejím zájmem bylo vybudovat zde později Dům s pečovatelskou službou. Obec byla přesvědčena, že s ohledem na to, že stát je rovněž subjektem veřejného práva, i on je povinen hájit a respektovat, stejně jako obec, veřejný zájem. Ovšem v tom se zmýlila.
První žádost o bezúplatný převod na ÚZSVM – regionální pracoviště
Dne 22. 04. 2015 podala obec Březová na ÚZSVM, regionální pracoviště Opava, žádost o bezúplatný převod včetně Záměru – Projektu využití nemovité věci ve veřejném zájmu. Cílem tohoto veřejného projektu bylo nájemní bydlení pro seniory s poskytováním pečovatelských a doprovodných sociálních služeb. Bezúplatnost mimo jiné odůvodňovala tím, že budova byla kdysi postavena v akci Z občany obce Březová, a že by k tomu stát měl s ohledem na dobré mravy přihlédnout.
Dne 27. 05. 2015 proběhlo jednání na ÚZSVM Opava s tím, že ÚZSVM sdělilo, že DPS (Dům s pečovatelskou službou) nesplňuje podmínky bezúplatného převodu ve veřejném zájmu (!!!). To také následně obci ÚZSVM písemně sdělil.
Jednání na ÚZSVM Praha
Obec se se situací nesmířila, a vyvolala jednání na ÚZSVM přímo v Praze, které proběhlo dne 11. 08. 2015. Zde bylo obci sděleno, že by bylo možné nemovitosti převést přímým prodejem, a že kupní cenu by obec mohla uhradit ve splátkách. Obec začala pod tíhou okolností o přímém zakoupení uvažovat, proto dne 14. 08. 2015 požádala ÚZSVM Praha o potvrzení znění záznamu z jednání s GŘ ze dne 11. 08. 2015, a tento záznam dne 18. 08. 2015 obdržela. Jeho obsah byl následující:
- Ředitelka ÚZSVM se omluvila žalobkyni za nedostatečný přístup pracovníků regionálních pracovišť.
- ÚZSVM nechá zpracovat, pokud ještě není, znalecký posudek, obsah posudku bude zrevidován před uzavřením.
- Sama GŘ nabídla přímý prodej ve formě splátek na 10 – 15 let bezúročně, dále převod vlastnictví po úhradě první splátky se zajištěním řádného a včasného hrazení kupní ceny sankcí ztráty výhody splátek a zástavním právem
- ÚZSVM Praha konstatuje, že přímý prodej je vhodnou možností – cílem je, aby obec byla co nejdříve vlastníkem a mohla realizovat sociální projekt – bydlení pro seniory
Z tohoto zápisu je důležité zejména to, že přímý prodej obci nabídl sám ÚZSVM, stejně jako úhradu ceny ve formě splátek. Dne 28. 08. 2015 obdržela obec od ÚZSVM Ostrava znalecký posudek na nemovitosti z 1. 12. 2014 s oceněním ve výši 2.840.000,- Kč.
Návrhy kupní smlouvy a její doručení kurýrem
Dne 30. 09. 2015 zaslal ÚZSVM Opava obci první pracovní znění Kupní a zástavní smlouvy na prodej nemovitostí přímým prodejem, a žádalo po obci upřesnění, která však nekorespondovala s jednáním v Praze. Zastupitelstvo proto schválilo odeslání nesouhlasného přípisu generální ředitelce a uložilo starostovi sdělit jí, že regionální pracoviště nerespektuje její pokyny.
Dne 30. 10. 2015 poslala žalovaná na ÚZSVM Praha, ÚZSVM Ostrava a ÚZSVM Opava přípis s žádostí o opětovné jednání s GŘ, protože postup regionálního pracoviště nekorespondoval s postupem dohodnutým v Praze. Obec nabyla dojmu, že o budovu má patrně zájem ještě nějaká jiná osoba, a proto jsou obci kladeny překážky.
Dne 20. 11. 2015 proběhlo opět jednání na ÚZSVM Praha, a bylo dohodnuto, že obec zašle připomínky ke znaleckému posudku a ke Kupní a zástavní smlouvě
Na zasedání dne 23. 06. 2016 schválilo zastupitelstvo obce nákup přímým prodejem s 10 ročními bezúročnými splátkami. Zastupitelstvo požádalo současně o úpravu návrhu kupní a zástavní smlouvy, protože její znění je obcí neakceptovatelné. Dne 20. 08. 2016 zaslala obec na ÚZSVM Opava datovou schránkou Sdělení připomínek ke kupní a zástavní smlouvě pro přímý prodej
Dne 23. 09. 2016 zaslala obec na ÚZSVM Opava Výpis z usnesení zastupitelstva obce (žalobkyně) ze dne 06. 10. 2016, kdy
- ZO mj. schválilo kupní a zástavní smlouvu
- ZO mj. schválilo kupní cenu 2.840.000,– Kč.
ÚZSVM Opava zasílá obci upravený návrh smlouvy.
Dále proběhla komunikace o úhradě za bezesmluvní užívání nemovitosti, kdy stát žádal úhradu i promlčených položek, a trval na ní.
Dne 06. 10. 2016 ZO schválilo nákup nemovitostí za 2.840.000,– Kč, zřízení zástavního práva, zřízení věcného práva, úhradu náhrady za bezesmluvní užívání 285.240,– Kč a přenesení daňové povinnosti k zaplacení daně z nabytí nemovité věci na kupujícího, včetně znění smlouvy. Obec chce získat předmětné nemovitosti, aby měla vliv nad využitím rozsáhlého objektu v obci, dále ho chce využít pro rozvoj obce a zajištění potřeb občanů.
Dne 23. 12. 2016 podepsala Obec Březová Kupní a zástavní smlouvu na přímý prodej s ÚZSVM, za který právně jedná Mgr. Ing. Kateřina Arajmu, generální ředitelka. Smlouvu osobně přivezl (!!!) a po podpisu odvezl (!!!) zástupce vedoucí ÚZSVM Opava. Obec očekávala, že smlouvu podepíše ÚZSVM, a nemovitosti budou převedeny.
Další „podivný“ vývoj
Až po schválení a podpisu smlouvy obcí (!!!) dne 04. 04. 2017 proběhlo jednání s vedoucí ÚZSVM Opava na OÚ Březová a ÚZSVM požadovalo zdůvodnění rozpočtu obce k možné realizaci nemovitostí. Obec to přes podivnost tohoto jednání dne 09. 05. 2017 odeslala datovou schránkou na ÚZSVM Opava zdůvodnění rozdělení kupní ceny nemovitostí na 10 splátek. ÚZSVM byl nečinný.
Dne 24. 05. 2017 Obec poslala na ÚZSVM Opava žádost o sdělení, jak se má podpis kupní a zástavní smlouvy. Obec se obává možných sankcí, neboť se blíží termín pro úhradu kupní ceny i náhrady za bezesmluvní užívání k 30. 06. 2017 a obec nemá informaci, zda ÚZSVM podepsal smlouvu, a zda tedy smlouva vešla v platnost – aby obec nebyla v prodlení s úhradami
Obec po dvou letech jednání „v šoku“
Dne 29. 05. 2017 pozval ÚZSVM Ostrava žalobkyni na pracovní jednání na ÚZSVM Ostrava ke sdělení nových skutečností ve věci Kupní a zástavní smlouva
Dne 15. 06. 2017 proběhlo jednání na ÚZSVM Ostrava, kde ÚZSVM oznámil, že kupní a zástavní smlouva nebyla ze strany ÚZSVM podepsána, neboť ÚZSVM údajně nepochopil správně zdůvodnění obce k rozdělení kupní ceny na 10 splátek. ÚZSVM oznámil, že po doplnění podkladů přímého prodeje a splátkového kalendáře nelze uzavřít smlouvu na přímý prodej, a že nemovitost půjde do dražby.
Obec byla tímto sdělením na místě šokovaná. Sdělila však, že nadále trvá na nabytí nemovitostí přímým prodejem, že ona nemění postoj, že jde o neatraktivní lokalitu, a že přímý prodej je nejefektivnější řešení i pro stát. ÚZSVM však bez ohledu na dřívější jednání a návrhy smluv z jeho strany požadoval snížení počtu splátek či jednorázovou úhradu a odůvodnění efektivity pro obě strany, a chtěl provést aktualizaci ocenění nemovitostí. Obci se také dostává „nová informace“, že v případě, že obec nabude majetek do vlastnictví úplatnou formou s jednorázovou úhradou kupní ceny, nebude omezována v nakládání s majetkem, a prodeji nebude nic bránit. Tedy stát nechce splátky, které dříve sám nabídl.
Dne 17. 08. 2017 ÚZSVM Opava oznámil žalobkyni aktualizované ocenění nemovitostí – 2.840.000,- Kč (!!!), tedy vyšší kupní cenu.
Obec přímý nákup nevzdala
Dne 06. 09. 2017 vzala rada obce na vědomí aktualizaci ocenění 2.840.000,– Kč a a rozhodla požádat ÚZSVM opětovně o návrh kupní a zástavní smlouvy pro projednání ZO, které bude do 27. 09. 2017. Tedy v této věci ustoupila.
Dne 11. 09. 2017 odeslala žalobkyně žádost na ÚZSVM Opava o návrh kupní a zástavní smlouvy na přímý prodej nemovitostí za 2.840.000,– Kč tak, aby mohlo ZO projednat 27. 09. 2017.
Na zasedání zastupitelstva obce dne 27. 09. 2017 zasedání ZO – ZO schválilo koupi nemovitostí za cenu aktuálního ocenění ve výši 2.840.000,– Kč přímým prodejem do majetku obce.
Závěr ÚZSVM po dvou a půl roce: Obci nemovitosti přímo neprodáme
Dne 11. 10. 2017 na jednání na ÚZSVM Ostrava – ÚZSVM oznámil, že nebude prodávat přímým prodejem, ale výběrovým řízením s následnou aukcí (!!!).
Na jednání bylo přesto předáno dané usnesení ze dne 27. 09. 2017 – obec má zájem koupit nemovitosti přímým prodejem dle aktualizovaného ocenění. Dne 12. 10. 2017 ÚZSVM Opava zveřejnil prodej pozemku s budovou na svém webu.
Zoufalé obce dělají zoufalé věci: Podáme žalobu
Z popsaného průběhu je zřejmé, že Obec Březová jednala se státem se vážností od dubna 2015 do října 2017, tedy 2,5 roku. Do poslední chvíle byla ujišťována o přímém prodeji, což dokladuje předložený a osobně doručený (!!!) návrh smlouvy, který byl obcí řádně schválen a podepsán. Obec vynaložila na dané jednání velké množství času, energie, využívala právního zastoupení, a to vše proto, aby zakoupila objekt, který kdysi vybudovali její vlastní občané. V dané situaci padlo odvážné rozhodnutí – podáme žalobu na určení povinnosti státu kupní smlouvu s obcí uzavřít, a to s ohledem na dobré mravy a obecné principy spravedlnosti. Přímo v žalobě jsme uvedli, že: „Protože zastáváme názor, že i stát musí jednat v souladu s dobrými mravy a zákonem, proto je podána tato žaloba, která je v daném smyslu precedentní, a bude záležet na soudu, jak se k ní postaví“.
Obec jela k soudu odevzdaně s malou nadějí, ÚZSVM přijel vyhrát
Soudce však překvapivě: „Jsem připraven žalobě obce vyhovět.“
Soudní jednání se uskutečnilo 5. Června 2018. Hned úvodem soudce Okresního soudu Mgr. Karel Schiesser všechny přítomné nesmírně překvapil a stát evidentně zaskočil, když mimo jiné prohlásil: „Chci přítomným stranám sporu sdělit, že jsem byl přesvědčen, že žalobě nelze vyhovět, protože nelze nikomu nařizovat uzavřít kupní smlouvu rozhodnutím soudu. Pak jsem si ale celou věc pročetl ještě dvakrát třikrát, uvědomil jsem si, kdo je smluvními stranami, jak to celé probíhalo, a zcela jsem změnil názor. Říkám na rovinu zejména zástupkyni státu, že jsem připraven podané žalobě v plném rozsahu vyhovět, a uložit stát povinnost kupní smlouvu s obcí uzavřít. Ztotožňuji si totiž zcela s argumenty obce o dobrých mravech a principech spravedlnosti, protože takto se stát, a zejména stát, chovat nesmí, ten by měl jít naopak příkladem. Jeho jednání nelze ničím omluvit, zdůvodnit, choval se vůči obci jako handlíř. Co jediné jsem ochoten, dát lhůtu k tomu, abyste uzavřeli smlouvu mimosoudně tak, jak byla dojednána. V této společnost už musíme konečně začít jednat a rozhodovat tak, aby slovo spravedlnost nebyl prázdný pojem.“
Soudce dále označil požadavky státu na úhradu již promlčených nároků ze strany státu za vydírání, stupňování požadavků za nemravné, a konečné rozhodnutí státu smlouvu neuzavřít poté, co ji dokonce „kurýr státu“ doveze obci k podpisu za neobhajitelné. Vybudování pečovatelského domu označil jednoznačně za veřejný zájem, a jakýkoli argument právní zástupkyně státu tvrdě smetl. Řízení pak přerušil, aby měly smluvní strany čas dříve dojednanou smlouvu mimosoudně uzavřít.
Co si z tohoto případu odnést?
Když jsem podstatu věci koupě nemovitostí od státu konzultovala s kolegy, odrazovali mne s tím, že s žalobou nelze uspět, pokud prostě stát smlouvu nepodepsal, a nikdo mu to nařídit nemůže, i kdyby si stokrát z obce dělal celou dobu „legraci“ a jeho jednání bylo jakkoli nemravné či formalistické. Případ však byl natolik alarmující a adrenalin zvedající, že jsem to nechtěla vzdát ani z právního, ani z lidského hlediska. Nakonec jsme se starostou obce Pavlem Schneiderem došli k závěru, že i kdybychom neměli uspět, mělo by veřejně zaznít, jak stát s obcí nakládal, a jak se k ní choval. Ale že žalobu v žádném případě nepodcením, a postavím ji tak, aby měla i právně šanci. A ukázalo se, že podat žalobu byl krok správný, bez ohledu na dosavadní rozhodovací praxi soudů.
Co nám pomohlo?
Vytrvalost, odvaha zastupitelů obce a hlavně starosty obce do neobvyklého a zdánlivě ztraceného soudního sporu jít, kvalitní a obsahově přiléhavé zpracování žalobního návrhu, a hlavně – skvělý soudce, který se nebál jiného pohledu na věc než formalisticky právního, a jasně deklaroval svou připravenost žalobě vyhovět, a povinnost kupní smlouvu s obcí uzavřít státu uložit soudním rozhodnutím, a to právě z důvodu dobrých mravů, spravedlnosti a základních principů dle Listiny základních práv a svobod. Prostě samospráva, když cítí, že na její straně je pravda a dobré mravy, se nesmí dát. I kdyby na druhé straně stál stát. Ten dostal od soudce Mgr. Karla Schiessera tvrdou lekci. Soudce totiž mimo jiné připomněl, že stát musí hájit zájmy občanů stejně jako obec, a proto že je jeho jednání zcela nepochopitelné. Vyslovil názor, že stát by měl naopak uvítat, že obec chce být vlastníkem dané, chátrající budovy, a ne klást obci překážky. Mimo jiné proto, že oba jsou veřejnoprávními subjekty.
Co bude dál?
Předpokládáme, že dojde k uzavření kupní smlouvy tak, jak byla dojednána. Pokud ne, vrátíme se do soudní síně, a už víme, že žalobnímu návrhu bude vyhověno, a vše možná jednou skončí až u Ústavního soudu, jako mnohé mé jiné případy. A neumím si představit, že by soudci Ústavního soudu podpořili podobné neuvěřitelné jednání státu. V každém případě je Obec Březová vítězem už dnes. Protože měla odvahu jít do precedentní žaloby. A pak proto, že měla štěstí, že narazila na soudce, pro kterého spravedlnost není prázdný pojem. Tedy nebojme se hájit svá práva, pokud cítíme, že právo by mělo být na naší straně. I kdyby novými a odvážnými způsoby. To je vzkaz tohoto případu.
Z TEXTU ŽALOBNÍHO NÁVRHU, s kterým se soud ztotožnil
„Vycházíme z toho, že přesto, že se jedná o dva subjekty veřejného práva – obec a stát, právní vztah, o kterém jednaly, je svou povahou vztahem soukromoprávním. Z tohoto důvodu se opíráme mj. o ustanovení §2, občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.
V jeho prvním odstavci se říká, že „Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit“.
Zde se domníváme, že došlo k narušení hodnot, které se tímto zákonem chrání, když jednání žalovaného bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy, spočívající v opakované změně postojů, uvádění žalobkyni v omyl, držení ji v tomto omylu, nedůstojné jednání vůči ní, stupňování požadavků, odstoupení od smlouvy již dvakrát navržené a jednou dokonce osobně doručené pracovníkem žalovaného.
Obdobně v třetím odstavci, který zní „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění“, je možné identifikovat, že jednání žalovaného bylo jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, a bylo vůči žalobkyni bezohledné.
K tomu přistupuje navíc to, že žalovaný je reprezentantem státu, který by měl být vzorem seriózního chování a solidnosti ve smluvních vztazích. Opak byl v daném případě pravdou. Pokud někdo ustoupí od textu smlouvy, kterou sám navrhoval, a stupňoval požadavky a podmínky, a to po dvou a půl letech, jeho jednání nelze charakterizovat jinak než jako jednání vysoce nemravné. Je-li tímto neseriózním subjektem stát, je nutno vnímat porušení dobrých mravů ještě přísněji“.
„Veřejný zájem (ngl.. Public interest), je přitom obecně respektovaný pojem, který vyjadřuje zájem, který přesahuje zájem jednotlivce či pouhé frakce. Je pravda, že ačkoli veřejný zájem patří mezi důležité právní instituty, platné právo neobsahuje jeho definici. Je to logické, protože veřejný zájem může mít neurčité množství podob. Veřejný zájem se tak chápe jako protiklad zájmů soukromých, od nichž se liší tím, že okruh osob, jimž tento zájem svědčí, je vždy neurčitý: může přitom jít o zájem i lokální – například na existenci sídla úřadu a bydlení pro seniory, jako je tomu v daném případě. Naopak v demokratickém právním státě je nepřípustné hovořit o státním zájmu, jemuž se občané musí podřídit: taková představa je vlastní totalitním diktaturám. Zde však došlo k tomu, že žalovaný – stát, upřednostnil své „sobecké“ státní zájmy na hypotetickém zisku z prodané nemovitosti oproti zájmu územní samosprávy na sídle úřadu samosprávy (která navíc vykonává i státní správu) a bydlení a pečovatelské službě pro seniory. A co víc, upřednostnil tyto zájmy až po dvou a půl letech závazných jednáních, v jejichž fázi již sám navrhl znění kupní smlouvy. Žalobkyně se tak může jen domnívat, proč tak náhlý obrat, a nemůže vyloučit ani existenci soukromého zájmu“.
„Dále uvádíme ustanovení §5 NOZ, které říká, že „Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži“. Pokud zástupci žalovaného jako osoby, které by se měly vyznat v uzavírání podobných smluv, nebyly schopny v době 2,5 roku dojít s žalovanou k závěru, který jí sdělili v říjnu, pak to musí jít k jeho tíži, že za žalovaného jednají osoby odborně zcela neuzpůsobilé.
Žalobkyně se polehla na odbornost zástupců státu, jejich jednání a přísliby a závazné návrhy smlouvy brala vážně, takto k nim přistupovala, a má proto zájem na tom, aby bylo uzavření smluvního vztahu dotaženo do konce“.
„Dále bychom chtěli ve vztahu dobrým mravům poukázat na §6 NOZ, odst.1, kdy každý, tedy i žalovaný, tedy stát, má povinnost jednat v právním styku poctivě. Naopak žalobkyně jednala v intencích ustanovení §7 NOZ: „Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“
Podle §8 NOZ „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“. Žalovaný tak v daném případě hrubě zneužil a zneužívá svého zdánlivě vrchnostenského postavení. Neuvědomil si však, že jedná o uzavření soukromoprávního vztahu, který se řídí určitými zákonnými pravidly, a zcela popřel ustanovení o dobrých mravech. Svým postojem dále nehájí veřejný zájem, ale zájem soukromý, tedy zájem případných zájemců o zakoupení ze subjektů soukromého práva. Na výkon veřejné správy na území žalobkyně přitom nebere jakýkoli ohled, přestože ji více jak dva roky utvrzoval o opaku. Pokud jde tedy o působnost občanského zákoníku na daný právní vztah, tak tu dovozujeme z ustanovení §9, odst.2: „Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.“
Máte tedy za to, že otázka uzavření kupní a zástavní smlouvy spadá do tohoto okruhu, když speciální je na ní jen to, že je uzavírána právnickými osobami, jejichž základ je v právu veřejném, to se však dotýká jen vnitřních schvalovacích procesů. Navíc zastáváme názor, že stát by se tak, jak bylo popsáno, vůči smluvním partnerům chovat neměl, neboť je to v rozporu s rolí, kterou má zastávat, a touto žalobou na to chce žalobkyně důrazně upozornit“.
Pavel Schneider, starosta obce Březová
„Myšlenka podat žalobu padla z úst naší právní zástupkyně hned na parkovišti před sídlem ÚZSVM, když nám jeho zástupci po dvou a půl letech s úsměvem sdělili, že kupní smlouvu prostě nepodepíší. A musím přiznat, bylo to ve značných emocích nás všech. Ale ani když emoce opadly, chuť dostat stát před soud za to všechno nás neopustila, ale právě naopak. Zde musím poděkovat paní advokátce Janě Zwyrtek Hamplové, protože její žaloba byla argumentačně excelentní, a pokud co soud přesvědčilo, byl to právě její text. A k rozhodnutí pana soudce musím říct – smekám před jeho řečí, kterou u soudu pronesl. Jsem rád, že spravedlnost není v naší zemi prázdný pojem, protože už jsem začal skoro pochybovat. Člověk se zkrátka nesmí dát, a taky musí mít po boku skutečné odborníky na daný právní obor.“
© Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová
advokátka